Všichni chceme žít v moderním, přátelském a prosperujícím státu. V takovém, kde má každý člověk šanci na uplatnění a těm méně šťastným či nadaným se podává pomocná ruka. V němž politici slouží veřejnosti, nikoliv sobě.

Profesor ekonomie práce Štěpán Jurajda předložil argument, proč Česká republika takovým státem není. Zaměřil se na oblast, které opravdu rozumí, tedy na ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) a jím zřizovaný Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.

Jde o instituci, která se z Jurajdova pohledu podílí na zásadních rozhodnutích: „I jen malá zlepšení v nastavení penzí nebo minimální mzdy, v parametrech rodinné politiky, politiky zaměstnanosti, daní a dávek mají systémové dopady na efektivitu naší ekonomiky a na životy milionů občanů. Je tedy přirozené očekávat, že rozhodnutí o změnách těchto politik budou podložená empirickým aplikovaným výzkumem, který odpovídá běžné mezinárodní praxi v oboru.“

V jeho čele by logicky měl stát špičkový expert, který zná moderní výzkumné metody, ekonometrické a statistické modely, profesní standardy, zdroje dat a je ve spojení s mezinárodní vědeckou komunitou.

A jak to dopadlo? „Novým ředitelem minulý týden MPSV přes odmítavé stanovisko své vědecké rady jmenovalo absolventa VŠE bez příslušné praxe, který donedávna působil v lokální IT firmě.“

Vzkaz profesora Jurajdy nové vládě zní tedy jasně. Dokud se do vedení ministerstev, důležitých institucí, státních firem a ústavů budou dosazovat kamarádi politiků, protekční figury, náhodní kolemjdoucí nebo zasloužilí straníci, Česká republika se nikdy nestane státem, v jakém bychom všichni chtěli žít.