Zakarpatí mělo po roce 1945 mnohem těžší historii jako nejzápadnější hranice SSSR a dnes téměř zapomenutý region Ukrajiny. Zatímco za Československa se na Podkarpatské Rusi stavěly silnice, školy a státní budovy, za Sovětského svazu šli všichni, kdo se na československé vládě podíleli, do gulagů.

Zakarpatí je dnes nesmírně chudé. Většina práceschopných lidí pracuje v zahraničí, nejvíce u nás. Není divu, ceny zboží jsou o jen maličko nižší než u nás, ale platy? Učitelka nebo prodavačka v přepočtu 2 tisíce korun měsíčně, dělník 4 tisíce, starosta osmitisícové obce 5 tisíc.

V této složité situaci se pro Zakarpatí objevila obrovská výzva. Poté, co Ukrajina ztratila Krym, se ze Zakarpatí stala jediná turistická destinace pro Ukrajinu. A opravdu, příroda na Zakarpatí je stále stejně nádherná, jak o ní psali Ivan Olbracht a Vladislav Vančura. Lidé jsou milí, pohostinní a rozumí česky.

Peníze vydělané v zahraničí umožnily postavit mnoho nových penzionů. Stovky českých turistů, kteří Zakarpatí každoročně navštíví, potvrdí, že Zakarpatí je naprosto bezpečné. Jako starosta malého turistického městečka vím, jak dokáže turistický ruch pozvednout životní úroveň. Také si myslíte, že by bylo dobré bývalé Podkarpatské Rusi nějak pomoci? Pojeďme tam na dovolenou!

TOMÁŠ JIRSA, senátor za ODS