Abyste tomu dobře rozuměli – komunistická země, kde začala celá pandemie, je ochotna naočkovat olympioniky a jejich doprovod. Jak pro letošní letní hry v Tokiu, tak pro zimní hry v Pekingu, které by se měly konat příští rok. „Milá nabídka,“ vzkázal (a souhlasil) prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach.

Pozor, očkování není povinné. Zatím. Je tedy důležité si říct, co že se to skrývá za touto ochotou. 

Zaprvé: nebylo by to zadarmo. Ovšem co je zásadní, Čína by tím dostala své látky Sinovac a Sinopharm mnohem dál než jen na Filipíny či do Emirátů („nejzápadnější“ zemí, kam Čína dodává vakcínu, zůstává Maďarsko).

Zadruhé: v Pekingu dobře ví, že svou zprávou podráždí rivaly. Stalo se. Japonci okamžitě reagovali, že o žádné „léky“ z Číny zájem nemají.

Kolem a kolem: celé je to vyčůranost – a (s)prostá politika. Smutné… Zvláště když si přečtete olympijskou chartu, v níž se několikrát mluví o neutralitě a zákazu zneužití sportu pro politiku a komerci.

Ale tyhle ideály už dávno neplatí.