Teď ale za nás při své práci riskují zdraví a vlastně i nasazují život. Ještě jsem ale nezaslechl, že by se na ně nějak zvlášť myslelo, že by se pro ně sháněly věci, které by je ochránily při jejich cestách po celé Evropě. Včetně takových zemí jako je Itálie, Španělsko, o kterých si každodenně můžete přečíst děsuplné zprávy o řádění koronaviru.

Jak jinak by se sem dostaly španělské pomeranče, italské špagety, ale i díly do fabrik, které ještě běží? Kamioňáci jsou doslova krví v žilách naší oslabené Evropy, která bez nich padne do komatu.

Je naší povinností se o ně starat podobně jako o doktory na infekčních odděleních nebo jako o ošetřovatelky v domovech seniorů. A neztěžovat jim jejich už tak rizikovou práci mnohdy zbytečně podrobnými kontrolami na přivřených evropských hranicích, kvůli nimž tam musí trávit hodiny a hodiny v kolonách. Unie se snaží udržet dopravu v chodu, ale některé státy EU prostě musí přestat blbnout.

A my ostatní bychom se měli za naše hrdiny kamioňáky modlit. Za jejich zdraví a životy, které riskují za nás. Bez nich by tu totiž bylo opravdu zle.