Zaprvé – taková je teď praxe. Podívejte se na nižší soutěže, které má v gesci FAČR. Sezonu ukončili i hokejisté a za pár dní to přebolelo. Stejné rozhodnutí udělali házenkáři, volejbalisté, basketbalisté či florbalisté. Fotbal už odpískali také v Belgii, Nizozemsku, Skotsku i ve Francii.

Ano, jedná velká liga se zase hraje. Ale inspirace je to značně pokřivená – v Německu totiž kluby potřebují stůj co stůj peníze za televizní práva – zatímco tady jde o pár milionů korun, tam o miliardy…

Zadruhé – neregulérnost ligy. Bez diváků se hrát dá, ale kromě zvláštní atmosféry to přináší malinkatý problém – ovlivní to výsledky i regulérnost (třeba Plzeň má hrát na Slavii, Spartě i v Ostravě). Do toho si připočtěte nakažené hráče, hrozící izolaci celého týmu, prodlužování termínové listiny…

Zatřetí – klid na budoucnost. Nemyslete si, že funkcionáři v posledních týdnech zaháleli. Vůbec ne, akorát řešili zbytečné malichernosti typu hledání otevřeného hotelu při cestě na zápas nebo rozdělení hráčů do tréninkových skupinek. Kdyby se tenhle ročník ukončil, rázem mohou řešit opravdové problémy (a ty přijdou, nemyslete si). Termíny, příprava, optimalizace kádru, jednání se sponzory, je toho spousta…

V očích většiny veřejnosti má fotbal už delší čas na kahánku. Pokud by se sezona opravdu nedohrála, musí funkcionáři co nejrychleji najít a odprezentovat vhodné řešení. Ideální varianta (nebo dokonce spravedlivá) neexistuje. Při anulaci ročníku: Koho pošlete do pohárů? A jak vyřešíte sestupovou otázku? Tohle je největší problém.