Bodovali bojovností, obětavostí, rodinnou atmosférou v mužstvu. Ale proč je za to chválit či dokonce velebit?

To jsou přece atributy, které musí splňovat každý tým, každý jednotlivec, pokud chce ve sportu patřit mezi elitu, dobře se jím živit, hrát nejlepší ligy světa. A po tom přesně mladíci baží: Jejich touhou je zejména zámořská NHL. Proto si rodiče, agenti, trenéři, vedení českého hokeje, především však oni sami nesmějí po šampionátu v Edmontonu lhát do kapsy. Bojovnost je totiž do NHL nedostane, tam míří jen extratřída, kvalita.

Tu však junioři už léta postrádají. Za elitní pětkou světa (Kanada, USA, Rusko, Švédsko, Finsko) zaostávají v bruslení, technice, většinou i psychologickém nastavení. Tento fakt neboří ani slušný výkon proti Kanadě a výhra nad Ruskem v základní skupině.

V roce 2010 zavedl šéftrenér českého hokeje Slavomír Lener desatero, jež to mělo změnit. Nic se nestalo. Přesto Lener jede dál…