Bouři nevole třeba vyvolalo, když autorka Harryho Pottera J. K. Rowlingová napsala, že „pro lidi, kteří menstruují, máme konkrétní pojmenování“. Že by to byly ženy? To se hluboce mýlíte, neboť v pojetí komunity transgender to klidně mohou být i muži. No proč ne. Když se žena cítí jako chlap, nelze jí v tom bránit. Problém totiž není v pocitu a životním stylu, ale v tom, co se na Rowlingovou sesypalo. Odsudky, osočování, nenávist, vylučování.

Fanatismus se pojí dokonce i s univerzitním prostředím. Jak Deník informoval jako první, Tomáš Hudlický, který je profesorem na kanadské Brockově univerzitě, je terčem nenávistné kampaně kvůli zveřejnění teze v odborném časopise, že překážkou rozvoje jeho oboru jsou i nastavená kritéria pro přijímání studentů. Tedy nejen kvalitativní, ale také genderová nebo etnická.

Nejde o polemiku s Hudlického pohledem, ale o to, že jeho článek byl do mrtě vymazán z povrchu zemského a už ho nelze dohledat. Žádný páter Koniáš z přelomu 17. a 18. století, ale ctihodní akademici a vědci z 21. století vyzmizíkovali věty, s nimiž hysterická nátlaková skupina měla nepřekonatelný problém.

Jsem mimochodem zvědavá, jak dopadne děkan Filozofické fakulty UK, historik Michal Pullmann. Sám se označuje za postmarxistu a má neortodoxní pohled na socialistickou minulost. To mnozí, například mediální manažer Michal Klíma, považují za znesvěcení fakulty. Pullmann je vyzval k debatě na akademické půdě. Duel synů z prominentní komunistické a disidentské rodiny Pullmanna a Klímy by mohl být nadmíru přínosný. Snad se uskuteční dřív, než Pullmanna ukamenují.