Proč Evropa takhle selhala? Bude to mít vliv na budoucnost Unie? To se bude řešit v následujících letech.

Už teď však nositel Nobelovy ceny za Ekonomii Paul Krugman v New York Times podal brilantní nástin hlavních příčin evropské váhavosti. Tu nepovažuje za „shodu špatných rozhodnutí špatných lídrů“, nýbrž za systémové selhání. Způsob, jakým se rozhoduje Evropská Unie, je podle něj od základu špatný, je poznamenán alibismem a strachem přijmout riziko. Trpí „byrokratickou a intelektuální rigiditou“ Projekt jednotné Evropy může mít tedy do budoucna velký problém.

Paul Krugman rozhodně nepatří mezi nesmiřitelné nepřátele Evropské Unie. Ve svém článku například vyzdvihuje přednosti evropského zdravotního systému. Ten je podle něj lepší než americký. Jenže v případě „vakcinačního debaklu“, nemohl nijak pomoci. Očkovací látky nebyly včas pořízeny a nemohly se včas dostat k pacientům.

Evropské úřady příliš dlouho váhaly s výběrem očkovacích látek ze strachu, že by mohly být málo účinné a mohly se u nich projevit vedlejší příznaky. Unijní politici měli strach ze „zbytečného“ utrácení. Proto se handrkovali o ceny a prodlužovali schvalovací proces. Jako by jim šlo spíš o to, aby minimalizovali riziko špatného rozhodnutí, než o to, aby chránili Evropany před onemocněním nebo smrtí.

Profesor Krugman srovnává nechuť utrácet za vakcíny k evropskému přístupu k nedávné eurokrizi. Posedlost šetřením a děs z dluhů tehdy vedly k velkým hospodářským škodám. Nyní se smlouvalo o nejnižší cenu s farmaceutickými firmami bez ohledu na to, že kvůli tomu mohou zbytečně umírat lidé.

To však podle Krugmanova článku v New York Times není jediný problém. Snaha o společný evropský přístup by byla skvělá, kdyby měla Evropa jednu vládu. Jenže ji nemá. Takto vlády národních států musely čekat a nemohly samy nakupovat vakcíny.

Strach z vědy

Evropa také nemá k dispozici takové prostředky k distribuci vakcín, jaké má Bidenova administrativa. V Americe byla cesta od rozhodnutí, že se začne masově očkovat přímo k pacientům přímá a rychlá.

Krugman srovnává i evropský a americký strach z vědy. V USA vychází z pravicových a religiózních kruhů. Neústí ale v to, že by Američané odmítali z principu očkování jako takové. To je ale rozšířeno v Evropě, zejména ve Francii.

Alibismus v rozhodování se projevil naplno v nedávné aféře s vakcínou Astra Zeneca. Když se objevily dohady o tom, že může mít nebezpečné vedlejší účinky, řada zemí ji nekoordinovaně stáhla. Politici se rozhodovali následovně: důležitější pro ně bylo, že může několika lidem ublížit, než to, že může mnohem většímu počtu pomoci nebo zachránit život.