Loupežné přepadení je dnes samo o sobě poměrně nezáživné, a tak je třeba zvýraznit jeho aktéry. Politováníhodná událost může pohnout našimi srdci, ale musí se jí pomoci. Ve jménu emocí se oběť přepadení, šestašedesátiletá žena, obětuje ještě jednou, když musí přijmout označení „stařenka“. Teprve vedle stařenky se totiž z kradáka kabelek stává správná hyena a událost dostane citovou konturu.

Nad příběhem se sluší rozezleně vrtět hlavou a přát pachateli (přepadení) zhoubnou nemoc, ale lze zároveň věřit tomu, že až autor článku bude pro změnu potřebovat žasnout nad osmdesátiletým maratóncem, sáhne zase po osvědčeném „věk je jen číslo“.

À propos, tahle floskule by se bývala mohla klidně objevit i v jiném nedávném příběhu přepadení, v němž ještě o rok starší stařenka zapíchla agresora na vrcholu sil škvírou ve dveřích. Teď ještě policie musí posoudit, zda šlo o nutnou stařeckou obranu. Ale ať dospěje k jakémukoli závěru, sympatie čtenářů k té čacké ženě už nerozptýlí.

V prostředí, ve kterém je každý delší běh triumfem vůle, pyromanie ukojená na kostele zvěrstvem, a kde jsou autonehody namol opilých tragédiemi, berte i tuto poznámku ne prostou nadsázky jako nutnou obranu proti citovému kýči. Je dobré na ni pamatovat na straně autorů, i na straně čtenářů.