Šestnáct procent dětí je u nás obézních. Hlavně ty mezi jedenácti a třinácti lety. Viníkem jsou kromě běžného přejídání i lockdowny za covidu. Omladina nevylezla z postele a jen po očku sledovala mezi hraním na mobilu dálkové vyučování. Nic jiného také dělat nemohla.

Jenže co s tím v dnešní době?

Nedávno rozjitřil všechny staromilce počin jednoho nakladatelství, které mírně přepsalo Karlíka a továrnu na čokoládu od Roalda Dahla. Baňatý chlapec už nesmí být nazván tlustým, nýbrž enormním, aby nebyly uraženy city špekounů. Obálky časopisů a plakáty opouštějí pubertální vizuny a nahrazuji je XXL (tedy tlusté) a mnohdy letité modelky.

Kateřina Perknerová
Bitva o penze. A co dál?

Dětem je vštěpováno, aby se nevysmívaly jinakosti, tedy ani obezitě. Holčičky by měly přijmout sebe samotné a nesrovnávat se s hubenými idoly. Jinak jim přeci hrozí anorexie. To je přeci rozumný přístup. Copak je tlustěna horší člověk než vyzábla sousedka v lavici? Hroch není o nic mizernějším zvířetem než antilopa. Netropme si však posměšky. Na tom přeci něco je. Takový Churchill byl přeci tlusťoch a nejenže porazil vychrtlého ničemu Hitlera, dožil se i požehnaného věku.

Lékaři ovšem křičí na poplach: Tlusté děti si zkracují život možná až o celá desetiletí. V dospělosti budou nemocné. Jejich léčení bude příšerně drahé, dražší než léčení kuřáků. V obou případech pak zodpovědní lidé zaplatí za zlozvyky druhých. Proto se diskutuje i o tom, zda by neměli milovníci nikotinu a sladkostí platit vyšší zdravotní pojištění.

Máme tu tedy dva protikladné trendy současného světa. Jedním je přívětivý přístup k dobromyslným tlouštíkům: Je to tvé tělo, dělej si s ním co chceš. Nikdo nemá právo se ti vysmívat natož činit nějaké příkoří. Ten druhý chce být k obézním lidem tvrdý: Svým přejídáním nepoškozuješ jen sebe ale i ostatní. Proto zaplať.

Martin Komárek
Virus se poučil, my ne

V tom se nevyznají ani rodiče. Jak se v tom mají probrat děti? Navíc víme ještě o třetím trendu: I kdyby se „matky“ a „otcové“ stavěli na hlavu, jejich ratolesti na jejich radu nedají. Staromódních lidí si totiž neváží.

Máme udělat nějaký závěr? Asi ano. Obezita existuje a je nebezpečná. To neznamená, že jsou jí ohroženi všichni stejně a ne všichni tuční lidé za svou podobu mohou. V průměru je však lepší, abychom parafrázovali film geniálního československého režiséra, „být zdravý a štíhlý než tlustý a nemocný“. Stát by tedy měl vyvinout (pokud je toho schopen) inteligentní úsilí, jak obezitu omezit. Žádné příkazy a zákazy. Osvěta a pomoc.