Stát se zaručí, že odškodní lidi, kteří trpí nežádoucími účinky po povinném očkování. Je to logické. Když stát něco nařizuje, musí nahradit případnou újmu, kterou způsobil. Nešťastné je, že státní záruka se ještě netýká nedávno vyhlášené povinné vakcinace proti covidu.

Luboš Palata
Rakouská a česká cesta. Rozdíl dělá 20 tisíc životů

Důvody jsou zřetelné: Věc je zcela čerstvá. Úřední mechanismus ji ještě nespolkl. Nastupující vláda navíc ohlašuje, že covidovou vyhlášku změní či přímo zruší. Každopádně nebude ukládat očkovací povinnost lidem starším šedesáti let. Proč se tedy zabývat mrzutostmi, které způsobí něco, co nikdy nebude?

Přesto by to bylo nanejvýš na místě. Antivaxeři hledají argumenty, a tady se jim jeden přímo nabízí: „Aha! Oni sami nevěří, že je to bezpečné, vědí, že by se nedoplatili! Proč vám dají náhradu za nepovedenou injekci proti spalničkám, a ne proti covidu? Myslete a nenechávejte si do sebe vpravit to svinstvo!“

Kateřina Perknerová
Márnice, nebo inkubátor

V pekelném moři pravd, polopravd a lží kolem covidu je těžké vysvětlit, proč stát záruky nepřebírá.

Jedinou možností, jak zamezit šíření dezinformací, je veřejný závazek politiků: Pokud bude vakcína proti covidu povinná, stát poskytne případné odškodnění.