Autor je historik a politolog

Trend rozbíjení transatlantických vztahů ze strany USA s Bidenovým vítězstvím nepomine. Jen se o něm nebude hovořit bez diplomatické roušky, s dosavadní vulgaritou Bílého domu.

Za Evropu nikdo její problémy řešit nebude. Přitom nám vyrostly z naléhavých a dlouho opomíjených (z ideologických příčin) starostí. Na čemž je pikantní, že si jich „lid obecný“ nejednou všiml dříve než do sebe zahleděné oligarchické skupiny partajních vůdců.

Pavel P. Kopecký: Bizarní doba i slavná výročí

K nejzávažnějším potížím dneška patří už po mnoho let potíže s nábožensky laděnými menšinami. Především s muslimy, jejichž příchod na starý kontinent byl obvykle motivován výhradně hospodářsky, nikoliv ideově. Vítězství ducha nad hmotou se tedy ani nyní nekonalo, i když by si to mnozí „věřící“ liberální demokracie přáli.

Stále rozsáhleji jsme konfrontováni s častou potřebou minorit hmotně těžit z relativní vyspělosti Evropy, zároveň však s potřebou jí hluboce indoktrinovat. Bez ohledu na fakt, že k materiálním úspěchům starého kontinentu výrazně přispěla právě sekularizace. Ta se ve 20. století v musulmanských státech nepovedla (v takovém Iráku či Sýrii dokonce s nemoudrým přispěním samotného Západu), a tak máme ozvěny onoho neúspěchu skoro dennodenně na mediálním talíři.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Mnoha lidem se přitom stav věcí již dlouho zajídá. Nemusíme to totiž zvládnout! Až teprve nyní je přitom část významných politiků ochotna připustit, že proces, jehož nejvyhrocenější podobou je islámský terorismus, zašel moc daleko.

Zčásti i proto, dodejme za ně, že se z řady přistěhovalců stali jejich občané s volebním právem a možnost opakování náboženských válek zní jen jako z učebnice dějepisu.

Složitá záležitost se začíná zvolna a pomalu řešit s prodlevou desítek let. Snad dokonce s křížkem po funuse. Opět ale samozřejmě nedůsledně.

Lékařka Dagmar Nováková pro Deník: Nemocnice budou muset omezit péči

Z jednoho kouta tak slyšíme proklamace francouzského prezidenta Macrona o potřebě zásahu proti separatismu minorit, z druhého zase, že by se měl problém odsunout – jelikož řešení to není – na území těch celků EU, které postrádají koloniální minulost.

Kaštany z ohně by tak tahaly státy, jež jsou zároveň od roku 2004 bez ustání drze nazývány „novými členskými zeměmi“. Je to alibistický nesmysl, a těžko v něm nevidět i repete vývoje po tzv. Sametové revoluci, jež bude za pár dní opět jen nekriticky slavena. Přitom mimo jiné odstartovala „dlouhý pochod“ mnoha našich zdrojů do tehdy chřadnoucích západnějších ekonomik.

Pavel P. Kopecký: Babišizace levice

Nemyslím si samozřejmě, že bychom měli potíže Francie, Německa, či naposledy Rakouska přehlížet. Nesmíme být v žádném případě lhostejní. Naši podporu v boji s náboženským extrémismem ve všech podobách potřebují jako sůl. Tím spíš, když si připomeneme Čapkovu Válku s mloky: 

Po našich sousedech bychom přišli na řadu my. Naše pohraniční hory nám již dávno nejsou ochranou.
 

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.