Autor je historik a politolog

Což přesvědčivě dokázala také neobratná Fialova rétorika o „Babišově polokomunistické vládě“. Tudíž se opoziční témata pro senátní a krajské volby hledají horko těžko, vem, kde vem. I tam, kde by je dřív žádný nehledal. Ve formálně komunistické „lidové Číně“. 

„Říše středu“ bývala za „klasické“ ódéesky respektována a jakékoliv separatistické tendence v regionu přísně odmítány. Teď je tomu jinak. Partaj, co se nijak netajila nenávistí k Václavu Havlovi s jeho „dalajlámismem“ a vyhrožovala nepřátelům černými seznamy „pravdoláskařů“, se u veřejnosti snaží probouzet havlovské resentimenty. To byl klíčový důvod, proč stávající předseda Senátu Miloš Vystrčil vyrazil – spolu s pirátskou konkurencí, primátorem Prahy Hřibem – na Tchaj-wan. Hlavně proto pronesl na odtrženeckém území podbízivou variaci na někdejší Kennedyho výrok v bipolárním Berlíně: „Jsem Tchajwanec.“

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Nechme stranou, že stejný název jako má ostrov separovaný od ČLR kvůli studené válce přisoudili Jihočeši malému ostrůvku na Lipně a předseda horní komory parlamentu tudíž mohl památeční výrok sfouknout ve vlasti. To by však s tou nejvyšší pravděpodobností nevyvolalo nedůtklivé či agresivní kroky Pekingu, nepřišly by křiklavé odsudky pánů Zemana s Klausem. Nešlo by se vracet k neuvěřitelným obviněním, že Vystrčilův předchůdce v úřadu Kubera (vdova po něm byla součástí delegace) patří k obětem štvaní čínských komunistů.

Jde o průhlednou taktiku, cožpak o to, ale když se samo nabízí, že budou snadno a rychle ovlivněny určité voličské skupiny, proč jí nevyužít. Zejména zdaří-li se dotyčnou partyzánštinou, jež je v přímém rozporu s naší oficiální zahraniční politikou, usměrnit také část domácích mediálních elit. Vždyť ve veřejnoprávní České televizi se funkcionáři ani moc netají, nakolik si vytkli za cíl udržovat mramorově nekritizovatelný odkaz Václava Havla. Což je mimochodem patrné už jen z těch faktu, že nejsou prakticky zmiňovány jeho pochybné činy (některé amnestie, kosovská politika) a stopku zřejmě dostala ta část odborné veřejnosti, která má vůči prvnímu českému prezidentu kritický postoj.

Na Havlovu mimořádně proamerickou, až servilní, politiku navázal druhý nejvyšší ústavní činitel více, než by se mohlo na první pohled zdát. Není to přece dlouho, co naši vlast navštívil americký ministr zahraničí Pompeo a tvářil se (například při projevu v Senátu) jako místodržící. Vyzývající k jednotné frontě vůči ČLR, s nimiž USA stojí na pokraji nové studené války…

 Uvidíme, jak moc čínská karta při říjnovém hlasování zabere. Někteří čeští a čínští představitelé – ať pevninští či tchajwanští – pro to (nechtěně) udělali maximum. Pootevřeli navíc dveře další Vystrčilově kariéře; ne náhodou se náhle objevily názory, že by se mohl po Zemanovi stát hlavou státu. Tak vida, co vše lze z globálních ambicí „Říše středu“ ve střední Evropě vydolovat!

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.