Druhým krokem je teď rychlé uzdravení unijní ekonomiky, především v nejpostiženějších státech na jihu EU. Tu se podařilo na pětidenním summitu Unie dohodnout. Přesun sto deseti miliard z dotací na půjčky je pouze drobná změna, která není zásadní pro cíl fondu obnovy.

Nejde přitom o nějaké obzvláštní mrhání. V přepočtu na obyvatele je deficit letošního rozpočtu vyšší než celý několikaletý unijní fond. Ani Česko nepřijde zkrátka a také Praze unijní peníze pomohou, protože ekonomický propad naší země je a bude značný.

Ale zdá se, že po pěti dnech jednání se i český premiér Andrej Babiš změnil v politika, který dokáže připustit, že pomoc Itálii, Španělsku je namístě, že tu je „evropská solidarita“.

Solidární nakonec Andrej Babiš příliš nebyl s visegrádskými spojenci Polskem a Maďarskem, kteří bránili podmínění výplaty evropských peněz dodržováním pravidel právního státu. Tento princip se nakonec do závěrů summitu prosadil. Autoritářským vládám ve Varšavě a Budapešti tak nastávají krušné časy. A je dobře, že Praha v tom s nimi nakonec nejede.

Historické zadlužení

Na oslavy toho, jak summit dopadl, je ale zatím příliš brzy. Jde o to, zda se podaří odsouhlasenými penězi skutečně unijní ekonomiku nastartovat a účelně využít k modernizačnímu skoku celé EU. Pokud tomu tak nebude, bude včera skončený summit jen „historickým momentem“, kdy se Unie společně rekordně zadlužila.