Dvojnásobné či dokonce trojnásobné funkční období tedy může trvat i třicet let. Z celospolečenského hlediska nepovažuji za vhodné, aby se někdo stal takřka celoživotním ústavním soudcem, podle mne už člověkem s oslabenější vazbou na běžný život. Někým, ke komu se hodí příměr s věží ze slonoviny.

Nejvýznamnější důvod pro omezení počtu funkčních období vidím v posílení nezávislosti a nestrannosti soudců. Názory, že rozhodnutí ústavního soudu v „političtějších kauzách“ nemusejí být nezávislá, nezaznívají jen z úst politiků či novinářů. Paradoxně i dnešní předseda soudu Pavel Rychetský v minulosti v mediích naznačil, že někteří soudci mohou být motivováni snahou zalíbit se politikům. A že opakování mandátu soudce není vhodné.

Autor je právník a vysokoškolský pedagog

Povaha funkce ústavního soudce by si principiálně zasloužila omezení jakýchkoli, byť i jen potenciálních ataků na soudcovskou nezávislost. A právě možnost opakování funkčního období ze systémového hlediska za takový atak pokládám.

Jestliže je nezávislost funkčním předpokladem justice, pak omezení možnosti opakování výkonu funkce nutno pokládat za funkční předpoklad kvalitní konstituční justice. K této změně by muselo dojít, stejně jako na Slovensku, formou změny ústavy.

Zákaz opakovaného výkonu funkce soudce ÚS by nebyl v Evropě nijak ojedinělý. Například v Německu jsou soudci spolkového ÚS voleni na 12 let, avšak bez  možnosti opakovaného zvolení. Česká možnost opakování mandátu je v Evropě spíše unikátní.

Francouzské přísloví říká, že stát není živ z daní, ale z důvěry občanů. Myslím, že totéž platí i pro ústavní soudnictví. Možnost opakování mandátu soudce této důvěře neprospívá.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.