Kliknutím zvětšíteUž podesáté blokovali v uplynulém týdnu mladí lidé dopravu v Praze. Pomalu pochodovali, po magistrále. Řidiči pořvávali a klepali si na čelo. Sršatci (což je správnější než dnes používané slovo aktivisté) si chtějí vynutit, aby maximální rychlost ve městě byla třicet kilometrů za hodinu. Zatím si vynutili jen rozhovory s primátorem Svobodou.
Otázka zní: Má plošná třicítka (s občasnými výjimkami na padesát) smysl?
Argumenty „pro“ jsou následující: Při třicítce je výrazně kratší brzdná dráha. Snižuje se též pravděpodobnost, že když auto srazí chodce, ten zemře. Dále: doprava by mohla být plynulejší a automobily by tolik neutlačovaly pěší. A třicítka byla zavedena v důležitých evropských městech, jako je Paříž, a nevadí to.
Z důvodů pro třicítku stojí za zvážení jediný: I když je počet chodců zabitých řidiči, kteří dodržují předpisy, minimální, každý ztracený život je nenahraditelný. Ostatní argumenty jsou liché. Auta dnes chodce neutiskují. Přechodů je hodně, jsou bezpečné a řidiči, až na vyložené nemrcouchy, dávají přednost. (To mohu říci ze zkušenosti, neboť po městě se převážně přesouvám pěšky nebo hromadně). Jestli by se doprava při třicítce zklidnila, je nepravděpodobné. Spíše by se zhroutila. A to, že někde v Evropě už třicítka platí? Většinou přeci ne.
Dobře, že pražští konšelé vyzvali sršatce k posezení a popovídání. Debata je vždycky dobrá, i když nikam nevede. Tato věc se však rozhodnout dá. Pojďme udělat měsíční experiment s třicítkou. Bude to švanda pro všechny. Pak uspořádejme referendum. Žádný lepší způsob není.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
