Vlajkovou lodí vládní pomoci měly být rychlé úvěry pro firmy, které musely kvůli epidemii zavřít nebo přišly o zakázky.

Dobře víme, jaké fiasko ve skutečnosti byly programy COVID I (rychle vyčerpaný, velmi pomalu administrovaný) a COVID II (opět rychle vyčerpaný, banky navíc tvrdě odmítaly ty, kteří pomoc potřebují nejvíce). Teď přichází další program, kde stát opět poskytne záruku, ale bude jen na posouzení banky, jestli skutečně podpoří krizí postiženou firmu, nebo ne – a na rozdíl od předchozích programů budou firmy muset platit veškeré úroky z půjčky.

Vidíme tedy, že každý další program pomoci nabízí žadatelům horší a horší podmínky.

Hlavně lacině

Celá vládní pomoc v krizi je totiž postavena na snaze pomoci, ale moc za to neutratit. Tedy pokud nejde o spřátelené zemědělské koncerny nebo bohaté majitele aerolinek, jejichž druhou půlku vlastní čínská státní firma. Pro ty se vždycky nějaké řešení najde – zemědělcům, kteří krizí nijak netrpí, už vláda přiklepla 4,3 miliardy korun, pro přepravce českých turistů do Turecka vláda zoufale hledá kličky, jak mu také nějakou tu miliardu přihrát.

Jak je na tom majitel penzionu v Jeseníkách, hospodský v Českém Brodu a majitel obchodu s oblečením v Chomutově? Ti mají smůlu. Mohou si zkusit požádat o půjčku, ale jak ukazují zkušenosti minulých týdnů, šance na souhlas banky je minimální.

Přitom by stačilo jen málo – aby tuzemská vláda přestala být zahleděna do sebe, rozhlédla se a prostě okopírovala to, co tak dobře funguje jinde.

Podpora turismu

Jedním z nejhůře postižených je po celé Evropě cestovní ruch. Německo proto snížilo DPH na cestování na pouhých 7 %, aby bylo pro Němce i hosty ze zahraničí dostupnější. Opravdu by bylo tak složité dát služby cestovního ruchu a gastronomie alespoň do 10% sazby DPH?

A pokud by vláda chtěla skutečně pomoci, mohla by od dva měsíce starých slov o voucherech na cestování po ČR v hodnotě 10 tisíc korun konečně pokročit k činům. Kdy jindy pomoci lidem vyrazit na cesty než před létem?

A pokud bychom měli vedle ochotné vlády i vládu chytrou, přidala by na příští školní rok každému žákovi základní a střední školy tisícovku na školu v přírodě, lyžařský kurs nebo aspoň delší výlet po vlastech českých.

Již jednou zmiňované Německo řeší i další problém – strach lidí z vývoje ekonomiky a neochotu utrácet.

Tenhle problém jsme zažili i u nás v roce 2009, kdy právě strach utrácet stáhl českou ekonomiku velmi hluboko. Němci proto připravují 500 eur – tedy téměř 13 tisíc korun – jako bonus pro každého, aby znovu rozjeli německou ekonomiku.

Kouzlo zmíněných opatření není ani tak v jejich výši, ale v jednoduchosti. Jeden den rozhodnete a druhý den mají lidé peníze k dispozici, ať už jako bonus na účet, voucher, nebo nižší daně.

My místo toho vymýšlíme další a další malé programy. Když se to pak všechno seřadí pod sebe, vypadá to jako super pomoc. V reálu zatím vláda ze slibovaného tisíce miliard investovala méně než desetinu.

Ale tím, jak jsou programy složité, vytvořila práci pro tisíce úředníků. Jen při tom jaksi zapomněla na ty, které krize skutečně poškodila.

Autor je prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.