Jen namátkou maďarský Saulův syn, německý Toni Erdmann, polská Ida, rumunská Zkouška dospělosti, aktuálně srbský Deník strojvůdce. Většina těchto produkcí se vedle severských objevuje v úzké oscarové nominaci. O českém filmu se téměř neví (naposled se do finální pětice probojovaly před čtrnácti lety Želary).

Martin Kratochvíl.
Týdenní zkrat: Co s pornem v počítači

Mezi kvalitou i šancemi českých a zahraničních filmů zeje propastná díra. Čerstvě to potvrdil i Febiofest. Už jen pohled do soutěže debutů a druhých filmů byl výmluvný. Takzvaně domácí tvorbu zastupoval rakousko-český snímek Terezy Kotyk natočený v Rakousku Doma je tady a Špína Slovenky Terezy Nvotové.

„Domácí filmaři nestihli své debuty dokončit," znělo vysvětlení programových šéfů. Inu, otázka je, kolik jich bylo. Problém je jinde, není z čeho vybírat. A proč že jsou ostatní vlastně tak úspěšné? Zkusme shrnout: Nosný nápad. Dobrý scénář. Smysl pro národní svéráz, sociální témata a vlastní historii. Jejich tvůrci vědí, co a jak vyprávět, a výběrem látky umí oslovit i zahraniční diváky. A hlavně – mají ambice a cit pro žánr. To, co čeští filmaři ztratili na cestě do laciného filmového lokálu. Pravda, je tu hezky teploučko…

Ivan Hoffman
Den Ivana Hoffmana: Páteř versus kariéra