Dalekou cestu do Prahy vážili proto, aby sdělili svůj názor na umisťování dvouletých dětí do mateřských škol, jež má od roku 2020 garantovat stát. Znamená to, že zatímco rodiče se budou moci rozhodnout, zda potomka svěřit do péče učitelek, školka musí žadatele přijmout. Odborníci přítomní na veřejném slyšení „odkládání“ dvouletých bytostí do školek odmítají jako „státem podporovanou deprivaci“. Dva z nich stáli u zrodu petice, která žádá zrušení příslušného paragrafu školského zákona. Desítky ředitelů mateřských škol protest podepsaly. A s nimi i starostové, kteří rozhodnutí shora musejí dole zařídit.

Myslím, že většina matek touží být s vlastním dítětem co nejdéle. Někdy to ale z existenčních nebo kariérních důvodů nejde. Žena třeba nutně potřebuje peníze, nebo profesně růst, možná by jí stačila tři volná dopoledne v týdnu. Když se po 25 letech nepovedlo masově zavést zkrácené úvazky a flexibilní pracovní dobu, je správné, aby tu byly školky, jesle či dětské skupiny, které by ženám umožnily být matkami i zaměstnankyněmi.

Jenže chtěl-li stát velkoryse otevřít náruč, měl vytvořit podmínky. Obcím dát dost peněz a zjednodušené předpisy pro provozování oddělení pro dvouleté děti. Učitelkám zajistit k ruce dostatečný počet chův a ředitelkám právo odmítat děti nezralé. Nic z toho se nestalo. Ti, na něž zákon dopadne v první linii, jsou na mrtvici. Je povinností politiků na to reagovat. Buď masivní podporou, nebo zrušením příslušného paragrafu.

Podobná nedomyšlená rozhodnutí jsou přesně tím plevelem, který život v českém státě činí zbytečně úmorným.