Kolem letského tábora se vede spousta řečí, naposled se vyslovil i prezident Miloš Zeman, podle něhož je nesmysl ničit prosperující firmu (chová se zde 13 tisíc prasat), když místo ní nic nevznikne.

Pojďme si tedy představit, že by se památník Terezín nacházel v areálu výkrmny vepřů. Nemožné. Společnost by to nedovolila, židovské spolky z celého světa by se vzbouřily a vyobcovaly Českou republiku z rodiny slušných států.

Jenže Romové jsou v našich očích „ti, kteří nechtějí makat, křičí na ulicích, dělají si ohýnky uprostřed obýváků a neposílají děti do škol“. A tak nám vlastně až tak nevadí, že na místě, odkud vedla cesta na hřbitov nebo do Osvětimi, stojí prasečák. Investovat 300 milionů jen proto, aby tam vzniklo „nic“, je vskutku hloupost, říkáme si. O nic nejde, Romům je to stejně jedno, dodávají mnozí. Možná ano, ale nám bílým by nemělo.

Jak pravil premiér Bohuslav Sobotka, mezi populismem a náckovstvím je tenká hranice a od mávnutí rukou nad prasečákem na místě koncentračního tábora není až tak daleko k nápisu Cikáni do plynu a myšlence, že si ti hluční nemakačenkové vlastně nic jiného nezaslouží.