Prezident svůj slib vystupovat proti podobnému nebezpečí dotáhl do pozoruhodného konce, v němž důležitou roli hrají pódia. Na Albertově si 17. listopadu 2015 stoupl po bok islamofoba Martina Konvičky, po letošním volebním vítězství zase vedle šéfa SPD Tomia Okamury, který si bere do úst oběti nacistického řádění a jehož bývalý tajemník ve sněmovně běsnil, že „Židé, cikáni a homosexuálové patří do plynu“.

Miloš Zeman, jemuž se v minulosti hnusil nahnědlý křikloun Miroslav Sládek a který v roce 1997 po ubití súdánského studenta Hassana Abdelradiho českými skinheady hovořil na demonstraci proti rasismu, kvůli svému názorovému veleobratu přichází o přátele, s nimiž se zajisté nerozchází rád.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský čím dál častěji vstupuje do veřejného prostoru a říká nahlas to, co by měl pronášet prezident republiky. Například, že Tomio Okamura se nikdy neměl stát místopředsedou sněmovny. „S velikou trpkostí sleduji, že při populistickém oslovování veřejnosti nejvíce zabírá nacionalismus,“ řekl v rozhovoru s Deníkem. Zdá se, že právě Rychetský přebírá roli morální autority, zatímco Miloš Zeman se stává státním provozním bez hodnotového přesahu. V úterý začíná schůze sněmovny, kde se při hlasování o Okamurově odvolání ukáže, který poslanec má blíž k Rychetskému a který k Zemanovi.