Včera při hlasování o programu mimořádné schůze k odvolání místopředsedy dolní komory Tomia Okamury se ukázalo, že tím důvodem jsou přízemní čachry a touha po moci.

Lidovci vyvolali jednání, na němž chtěli projednat výroky šéfa SPD Okamury o koncentráku v Letech. Na závěr se pak mělo hlasovat, zda má zůstat v čele sněmovny a zastupovat ji navenek.

Poslanci hnutí ANO, SPD a KSČM rozhodli, že se schůze vůbec nebude konat. Komunisté se většinově zdrželi nebo nebyli přítomni. Proti programu aktivně hlasoval jediný poslanec KSČM – Zdeněk Ondráček. Budiž, bratrům v triku nelze vyčítat, že mají rádi pruhy.

Klíčový byl postoj Babišových lidí. Sám předseda ANO v sále nebyl, neboť si právě v Muzeu romské kultury v Brně připomněl památku více než tisíce Romů, kteří byli před 75 lety transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi.

Pro zařazení bodu, na jehož konci mělo být hlasování o Okamurovi, zvedl ruku jediný poslanec hnutí ANO, lékař Rostislav Vyzula. Za to sklidil velký potlesk ostatních kolegů. Ale za co? Za to, že se zachoval naprosto normálně? Že si nepřeje, aby ho zastupoval člověk vyznávající extremistické a rasistické postoje? Nebo za to, že neuposlechl instrukce svého dominantního šéfa? Všechny možnosti jsou 29 let po listopadové revoluci děsivé.

Předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek směrem k babišovcům řekl: „Tady je váš Rhodos a tady teď skočte. Buď k podpoře civilizované společnosti, k ideálům humanismu, důstojnosti a rovnosti před zákonem, na kterých je založena naše republika, nebo k podpoře extremismu.“

Poslanci ANO si vybrali druhou možnost. Včetně ministra zahraničí Martina Stropnického, což je hodně temné zjištění. SPD není subjekt, o nějž by se mělo opírat demokratické hnutí. Z vyššího principu mravního. Vyměnit ho za handlování o vládu je nízké. A pokud jsou tyto kategorie Tomiu Okamurovi cizí, mohl by se aspoň držet svého programu. V něm je totiž odvolávání politiků jedním z nosných pilířů. Jak vidno, jen na papíře.