Že jsou na tom děti z velkých měst lépe než na vsích, je zajímavý paradox. Organizované kroužky jsou zjevně funkční model a děti pod vedením profesionálů prospívají lépe než bez podobné péče. Zajímavější je ale jít za tato fakta.

Pohybujeme se stále méně a naše děti mají mnohem méně fyzického pohybu než my. Možná to je tím, že se stále vylepšují dopravní prostředky a v důsledku toho se oddalují starty a cíle našich obvyklých cest. Do obchodu dnes jistě dojíždíme mnohem dále než kdysi. A u dětských cest tomu není jinak. Je to začarovaný kruh, který asi neprorazíme.

Zároveň však můžeme pozorovat ještě jeden trend. Kvůli strachu rodičů se děti takřka nedostanou ven bez jejich dozoru. Neběhají kolem paneláků, nehrají fotbal na parkovištích. Namísto pinkání špinavým tenisákem o zeď chodí na tenis, projížďku na kole vystřídaly cyklokroužky. To vše bývá drahé, takže ne každý na to má.

Fyzická (ne)kondice dětí tak je také daní ze strachu rodičů. A s tím už se rozhodně dá něco dělat. Přehnaný strach o potomky zjevně může mít i negativní dopady.