Ačkoli cílem jejich výpadů jsou většinou uprchlíci z válkou sužované Sýrie, na obecný étos již nedoplácejí jen oni, ale také jiní lidé, kteří přišli do Česka žádat o pomoc. Konkrétně čínští křesťané, kteří u nás, českých křesťanů, hledají pomoc před stíháním ve vlastní zemi. Tedy dělají totéž, co naši předkové v historii učinili hned několikrát.

Ačkoli se často opakuje, že české uprchlíky nikdo nevítal s otevřenou náručí, my jsme to dovedli ještě dál a na všechny otevřeně kašleme. Proč to je špatně , nechce aktuálně nikdo moc slyšet ani říkat. Ale lze doporučit zajet si do východoněmecké Žitavy. Na okraji historického centra stojí dům s tabulkou, která česky vypráví zajímavý příběh. Příběh českých emigrantů, kteří v tomto domě v letech po bitvě na Bílé hoře našli první útočiště.

„Zde přispěli k hospodářskému i kulturnímu rozvoji města a působili svou literární činností i do Čech.“ Zjevně tedy byla léta, kdy Češi měli radost, že Němci přijímají uprchlíky. Snad se někdy dočkáme toho, že své humánní povinnosti budeme plnit rádi a nebudeme na ně kašlat, jak hrdinně činíme od zpropadeného roku 2015.