Když padá burza, člověk by si vskutku měl něco přát – především to, aby žádná krize nepřišla, protože zchudnou nejen ti zlí kapitalisté z Wall Streetu, ale všichni.

Opravdu to může být tak vážné? A jak se mě to dotkne, když nemám žádné cenné papíry a jsem normální člověk chodící do zaměstnání? Mnozí si často myslí, že burzovní svět akcií je životu obyčejných lidí vzdálený. Možná to tak působí při růstu cen akcií. Při jejich pádu je tomu ale jinak. Naposledy v roce 2008 jsme všichni pocítili, co znamená propad ekonomiky. Firmy začnou šetřit, lidé přicházejí o práci, státní důchodový účet se propadá, stoupá všeobecná nervozita, mezilidské vztahy se začnou komplikovat, lidé se neúměrně zadlužují a hrozí i ztráty životů. Ostatně hospodářská krize předcházela druhé světové válce.

Můžeme být optimisté a věřit, že nic podobného nehrozí. Co je ale téměř jisté – časy se začnou měnit. Ačkoli si to stále mnoho lidí nechce či neumí přiznat, máme se skvěle. Je to dáno řadou opatření, jež si vynutila poslední krize. Výkyv cen akcií vyděsil odborníky především proto, že se ukázalo, že i tato opatření mají své limity. Co je za nimi? Další krize, kdy již nebude kam snižovat hladinu úrokových sazeb a pumpování peněz do ekonomiky přestane fungovat.

Je to na vás složité a nechcete se tím zabývat? To však neznamená, že se vás to nedotkne. Naopak, krize vás zastihne nepřipravené.