Další příběh je o poznání tragičtější. V Polsku se k moci dostaly síly, jimž nevadí obětovat právo, když se tak děje pro jakési vyšší „dobro”. To dobro může být různě definováno – například jím je vzdor proti EU nebo silný odpor vůči migrantům. Historie ukázala již mnohokrát, že podobným dobrům stojí v cestě justice. Polská vláda se proto snaží právě soudní pilíř demokracie oslabit.

Polský prezident Andrzej Duda chystá veto této reformy justice, čímž se zjevně kloní k druhému příběhu. Prohlásil doslova, že „v programu PiS nebylo zmínky o tom, že generální prokurátor bude rozhodovat o tom, kdo bude soudcem, a kdo ne“.

Je děsivé, že s podobným vynálezem přichází země jako Polsko, na němž se dějiny minulého století podepsaly snad ještě hůř než na Česku. Opravdu si nikdo nevybavuje, jak se v minulém století k moci dostávala dvojice odporných -ismů?

Asi to musí znovu zaznít. Jediný opravdový základ demokracie je důsledné oddělování moci zákonodárné, výkonné a soudní. Kdo tvrdí, že demokracie souvisí například se suverenitou státu nebo třeba s korupcí, lže. Bohužel v posledních letech se podobné účelové lži šíří stále častěji. Je bolestivé, že k tomu především dochází i ve střední Evropě, která se těmito cestami do pekla vydala již několikrát.