Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Po pár dnech padla mnohými nenáviděná vláda tehdejšího šéfa ODS Petra Nečase. Na kauzu, která prozatím do dějin vstoupila pod názvem Nagygate, bude jednou v učebnicích historie pohlíženo jako na puč. Tedy alespoň pokud se nepovede opravdu důvěryhodně dosoudit případy, které tehdejší zásah podle policejní verze údajně zapříčinily. Obvinění bylo hodně a znějí závažně: údajně docházelo k ovlivňování státní správy, rozdávání politických trafik či úplatkům v podobě mnoha desítek kilogramů zlata.

K dnešnímu dni se však státním žalobcům v žádné z těchto kauz nepovedlo přesvědčit soud, že k tomu skutečně došlo. Pravomocný rozsudek o vině tehdejších aktérů nepadl ani jeden. Dokonce řada obvinění již byla definitivně shozena ze stolu.

Možná i proto, že policie a návladní příliš spoléhali na nejodpornější důkazní materiál – odposlechy. Jejich (zne)užití se přitom soudy obecně snaží zabránit, což se v těchto procesech zatím Ištvanovi a spol. vymstilo.

Celá tehdejší monstrakce, při níž orgány činné v trestním řízení účelově spojily mnoho nesouvisejících věcí, vypadá z odstupu ještě hrozivěji než tehdy. Jediné, k čemu vedla, bylo přepsání politické mapy země a zahájení vzestupu populistů a komunistů.