Celá záležitost je o to nechutnější, že si Duda jen počkal, až zaklapnou dveře letadla francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten v úterý v Krakově na polskou vládu apeloval, aby neničila společné „evropské hodnoty“, a nabídl Varšavě místo v evropském triumvirátu po boku Francie a Německa.

Vláda Práva a spravedlnosti ví, že překračuje polskou ústavu, na jejíž změnu nemá dost hlasů. A ví, že asi bude následovat žaloba Evropské komise před unijním soudem v Lucemburku. Ten se za polské soudce postaví, jak už to udělal v případě uměle nastavených vyhazovů podle věku. Ale i do doby, než přijme alespoň předběžné opatření, se v Polsku stihne pár soudců „pro výstrahu“ vyhodit. Začalo to prvním případem už včera.

O tom, kam už polská situace dospěla, svědčí moje malá příhoda z konference Evropa-Ukrajina v Řešově. Tady jsem si v debatě o dezinformacích troufl na pódiu poznamenat, že polský stav, kdy veřejnoprávní televizi a rozhlas ovládá vláda a vládnoucí strana, je špatný a je to cesta do pekel.

Jeden provládní novinář hned oponoval, že je to normální a veřejnoprávní média jsou na vládnoucích politicích závislá všude. A jedna z organizátorek, která mě měla na starost, se zděsila, že ji za mé vystoupení vyhodí z práce. Takže asi tak…

Polsko se každým dnem dostává od demokracie k demokratuře. Ještě je ale čas a příležitost to zastavit. První bude ve (včera vyhlášených) květnových prezidentských volbách. Bez Dudy jako prezidenta polská demokratura skončí velmi rychle.