Proto se prezident Andrzej Duda prohlásil jen „vítězem volebních odhadů“. A Rafal Trzaskowski naopak ujišťoval své podporovatele na mítinku ve Varšavě, že „nakonec se dočkáme vítězství“.

Hlasy ze zahraničí

Nešlo jen o to, že rozdíl mezi oběma kandidáty byl menší, než chybovost povolebních odhadů, která se vždy udává kolem dvou procent. Ve hře byly také statisíce hlasů, které zaslali Poláci poštou, nebo které odevzdali na konzulátech a velvyslanectvích po celém světě.

Jen v Británii přitom žije kolem milionu Poláků s polským občanstvím, kteří využili svého práva hlasovat několikanásobně více, než v minulých volbách. Především jejich hlasy mohly ještě zvrátit vítězství na stranu Trzaskowského, který v prvním kole voleb před čtrnácti dny v hlasování zahraničních Poláků jasně zvítězil. A to nejen ve Velké Británii, ale i v mnoha dalších zemích se silnou polskou menšinou. Nad Dudou vyhrál Trzaskowski také mezi Poláky, kteří před čtrnácti dny hlasovali na ambasádě v České republice.

Pro Polsko to byly volby velmi rozdělující, jde v nich ostatně o hodně. Kdyby místo provládního úřadujícího prezidenta Andrzeje Dudy zvítězil opoziční kandidát Rafal Trzaskowski, znamenalo by to konec pětileté samovlády Práva a Spravedlnosti (PiS) a její demontáže nezávislosti soudů a dalších pokusů o úplné ovládnutí státu.

Prezidentské veto je totiž třeba přehlasovat výraznou většinou hlasů a těmi PiS nedisponuje. Vítězství Dudy by naopak zřejmě znamenalo pokračování těchto „reforem“, které mění polskou v demokracii podle modelu Maďarska Viktora Orbána v poloautoritářský režim.

Náznaky uklidnění

Ať ale těsně zvítězí Duda nebo Trzaskowski, bude mít proti sobě téměř polovinu Polska, polských voličů. To si naštěstí oba finalisté prezidentských voleb uvědomili. A přestože se před druhým kolem nedokázali setkat před televizními kamerami, nyní si v hodinách, kdy ještě nebyl známý výsledek, vzájemně vyslali slova uznání a domluvili se na setkání v prezidentském paláci.

To by mohl být po brutální kampani, kde Dudova strana neváhala vytáhnout i protižidovskou kartu, signál k uklidnění. A počátek náznaků alespoň jistého usmíření mezi rozdělenými polskými politiky a vlastně i celým Polskem. Pokud by se tak stalo, byl by to dobrý výsledek nejnapínavějších polských voleb v historii. Bez ohledu na to, kdo je nakonec vyhraje.