O co by mělo jít? Je samozřejmě na odbornících, aby posoudili, co nejvíc zabere. Logicky se však nabízejí tato řešení: Omezit počet lidí při veřejných a soukromých shromážděních. Vynutit dvoumetrové odstupy mezi stoly v restauracích a jídelnách. Případně zavést i plastové bariéry. Dohlížet na odstupy ve všech obchodních střediscích a marketech. Nařídit důslednou a masivní dezinfekci všech veřejných prostor. Určitě stojí za to uvažovat i o opětovné výuce na dálku v nejpostiženějších regionech.

Lze namítnout, že počty vážných a fatálních případů jsou stále nízké. Lze namítnout, že zdravotnictví má dost volných kapacit na jednotkách intenzivní péče, i kdyby lidí s těžkým průběhem nemoci přibylo. Jsou to však argumenty falešné.

Proč?

Nikdo neví, jak se virus bude v dalších týdnech chovat. Jistě víme jediné: omezení lidského potkávání a roušky brání jeho šíření. Je potřeba se pojistit. Dočasná omezení svobody jsou proto, aby zabránila nejhoršímu scénáři: tisícům mrtvým a rozvrácené zemi.

Člověk si může stokrát říkat, však zemětřesení nepřijde. Když mu spadne dům, bude si do smrti vyčítat, že se nepojistil.