Sněmovna hlasovala pro zrušení kojeneckých ústavů. Za čtyři roky by tedy neměly být děti, které jsou mladší než tři roky, v ústavní péči. Je to nepochybně krůček k civilizaci. Pro kojence a batolata nemůže sebelepší neosobní instituce nahradit rodinu.

Poslanci tentokrát nezůstali u planého prohlášení, ale udělali i důležitý krok B. Slušně zvýšili odměny pro pěstouny, a tedy i šanci, že se odložené či odebrané děti dostanou aspoň dočasně k náhradním rodičům.

Pomůže to patrně i starším. Dětské domovy jsou většinou hodně plné. Přispěla k tomu i covidová krize, která vyvolávala napětí v rodinách. Domovy bývají dobře vybavené, dobře organizované a zaměstnanci se tam o své svěřence starají odborně a mnohdy s láskou a zaujetím. To, co platí pro batolata, však platí i pro puberťáky. Rodinné prostředí se nahradit nedá.

Martin Komárek.
Příliš častá neštěstí na železnici

Je přitom hodně párů, které nemohou počít. Mezi nimi a děckem, které by si snad osvojili, stojí zákonné a byrokratické bariéry. Občas i ostych a předsudky. Stát by měl udělat všechno pro to, aby se co nejvíce dětí z domovů dostalo do péče náhradní mámy a táty.

Z tohoto hlediska se poslanci rozhodli špatně, když nepřijali návrh Karly Šlechtové. Ta chtěla, aby se pěstouny mohli stát i nesezdané páry nebo registrovaní partneři, tedy většinou žena žijící se ženou a muž žijící s mužem.

V zemi, kde přibližně polovina dětí vyrůstá mimo klasické manželství, nemá preference papírového sňatku smysl. Rodiny bez oddacího listu nejsou o nic horší než ty zapsané.

A nic nesvědčí pro to, že by horšími byly i svazky párů stejného pohlaví. Lze se přít o to, zda jim má zákon dát veškerá privilegia manželství, včetně onoho názvu. Proč jim však upírat právo pěstounů, tedy těch, kdo se dočasně starají o dítě, o které se biologičtí rodiče postarat nemohou nebo nesmí? Dvě tety nebo dva strejdové jsou určitě lepší než ústav.