Je totiž naprosto ojedinělé, aby bylo dosaženo trvalého vítězství, aniž byl někdo těžce poškozen. Mohutně slavený dvacátý osmý říjen se nedá s dosahem listopadu nikterak srovnat. Založení republiky provázely lokální války a poměrně rozsáhlé vyvlastňování. Československý stát přežil pouhých dvacet let, byť za tu dobu hospodářsky i kulturně prospíval.

Osvobození od nacistické okupace je citově asi silnější než svržení Jakešovy okupační správy. Provázelo ho však vraždění nevinných a mohutné vyvlastňování. Za tři roky přišel státní převrat ústící v teror padesátých let. Formální nezávislost země pak byla ukončena invazí vojsk Varšavské smlouvy v osmašedesátém. V moderní historii žádnou paralelu k listopadovému vítězství nenajdeme tedy ani přibližně. Snad ve středověku a v renesanci? Bohatství a slušné moci se těšily české země za Karla IV. a za Rudolfa II. Datum jejich korunovace by se dalo tedy taky oslavovat.

Jasně však cítíme, že to datum nesouviselo s nadcházejícími šťastnějšími dobami. Ty se pak po jejich smrti zvrtly v pravý opak. Po Karlovi přišly ničivé husitské bouře, po Rudolfovi ještě nesrovnatelně krušnější třicetiletá válka. Ani jeden z panovníků neuměl zajistit poddaným dlouhodobější bezpečnostní záruky. Nemluvě o tom, že sprostý lid se na celkovém slušném dostatku příliš nepodílel.

Jiné plodné a bohaté období ne-umíme označit jasným začátkem už vůbec. Trvalo přibližně od osmdesátých let devatenáctého století a táhlo se do začátku první světové války. Pod laskavým dohledem Františka Josefa země bohatly, vzkvétaly vědy i uměny. Sice s rozmíškami, ale většinou k vzájemnému prospěchu tu žili Češi, Židé a Němci. Konec byl však ještě žalostnější než třicetiletá válka.

Lze tedy s jistotou takřka exaktní tvrdit, že revoluce z roku 1989 byla nejšťastnější událostí v českých dějinách.

Proč jsou tedy kašny vyschlé a po ulicích běhají jen sice sytí, leč nevybouření studenti?

Zde je pár důvodů:

1) Chybí a chyběl organizátor. Čeští politici umějí ledacos. Nenašel se dosud mezi nimi nikdo, kdo by dokázal lidi nadchnout.

2) Sousedi se mají ještě líp. Šťastné období českých zemí se trefilo do nejšťastnějších let Evropy. Státy, které se vyhnuly pádu do ruské sféry, jsou stále movitější a vyspělejší.

3) Svět šíleně zrychlil. Krátce po listopadu vypukla technologická revoluce, jež nemá obdoby. Nejenže se zhroutily všechny záchytné body. Hroutí se každých deset let. Osamělý jednotlivec je posazen na horskou dráhu, drží se a neví, kam se řítí.

Obyčejně se v této souvislosti mluví o ukradené revoluci, rozdělené společnosti, ohrožené demokracii a dalších vcelku bezvýznamných teoretických konstruktech. Jimi si jedny skupiny chtějí nenásilně zajistit převahu nad druhými. To je normální. S podivem naopak je, že neznějí salvy z děl a ódy na radost.