Biochemik Jan Konvalinka se vzdal kandidatury na rektora Univerzity Karlovy. Stojí za to zamyslet se nad slovy, jimiž své rozhodnutí vysvětlil: „Současné legislativní nastavení pravomocí a odpovědností rektora by mi neumožnilo dělat kroky, jež považuji za zcela nezbytné pro to, aby UK zaujala to místo mezi evropskými univerzitami, které jí po právu náleží.“

Martin Komárek.
Co s těmi, kdo nevěří vědě?

Odvolává se přitom na sumář nezbytných kroků, které předložil Daniel Münich a o nichž soudí: „Všichni je dobře znají, v podstatě s nimi souhlasí a taky vědí, že jsou nerealizovatelné.“

Učit většinu oborů v angličtině? Skoncovat s najímáním vlastních čerstvých absolventů do akademického stavu? Udělovat docentury a profesury podle světových oborových standardů? Mnohem více než dosud zohledňovat skutečnou kvalitu výuky a výzkumu?

Kateřina Perknerová
Ani s tím, ani s oním. Tak s kým?

Když si člověk Münichovy body čte, musí se ptát, proč by to v Česku nemělo jít? Do veřejného vysokého školství jdou každoročně desítky miliard korun. Je zcela namístě žádat, aby se to odrazilo především v tom, jaké absolventy vypouštějí ven. Pokud to jsou co do znalostí jen o něco starší dřívější maturanti, tak je změna nezbytně nutná.