Aleksi Šedo
je profesorem biochemie a patobiochemie a děkanem první lékařské fakulty Univerzity Karlovy

A jak to vidí virus? No, začíná to od toho, že naše buněčné systémy dokáže pro své základní a jediné potřeby – množení a šíření – velmi dobře použít. Ostatní mu může být dost jedno, protože z podstaty věci je virus živý jen díky našim biologickým životům, a nejrůznější nadstavby, které si budujeme či namlouváme, ho nezajímají. Nicméně je-li během svého životního cyklu naší součástí, jsme vlastně dost intimně propojeni. Pokud by to propojení nějak reflektoval, poznal by dost možná další, tentokrát nevirální, rozměr: údiv. Vždyť máme vlastně mnoho společného!

Také my jsme poměrně nicotní sami o sobě, bez širšího hostitelského systému. Ani nám někdy není cizí strategie více či méně kořistnického používání cizích zdrojů nebo kvalit pro svůj prospěch. Ba ani my se občas nerozpakujeme pro svou prosperitu oslabit či poškodit hostitele. Nu, a když jej vyčerpáme, najdeme si nesentimentálně jiného. Tomu by virus rozuměl.

To, že naše biologická podstata virem strádá, je součástí nesentimentálních přírodních zákonitostí. Proti viru ji kauzálně chránit neumíme. My ovšem ještě máme tu nadstavbu. Měla by nám pomáhat bránit se viru opatřeními režimovými a organizačními. Ale nepoškozuje virus nějak i tu nadstavbu?

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Najednou hledáme viníky: Nebyli připraveni! Jak to, že nevěděli, že virus přijde či že změní chování? Jak to, že neví, co bude virus dělat? Proč nedělají víc a zároveň neomezují méně? Já jim na ta opatření kašlu! Je to spiknutí, aby mohli (rozvrátit, uchvátit, zabránit či nezabránit).

Virus jako by napadl i to, nač jsme hrdí: naše myšlení. Prostoupil naše úvahy. „Kdo se měl předzásobit? Komu to je vlastně jedno? Kdo na tom prodělá? V čím je to zájmu? To jsou zjevně nemocné úvahy.

Jenže to už by virus nevymyslel. To vymýšlíme sami.

Koronavirus v Česku