Otevírám ruský server Izvěstija. Azbuku jsem nezapomněl, tak stručný souhrn: Ruské vojenské síly zachránily z Mariupolu už 43 tisíc civilistů. Speciální operace na ochranu Donbasu pokračuje dobře. Byly zničeny desítky ukrajinských tanků a letadel, ruská armáda postupuje. Proradní Ukrajinci zatím dělají všechno pro to, aby zavedli mírové rozhovory do slepé uličky, zatímco Vladimir Putin se snaží o jejich čestné ukončení. Mluvčí ministerstva zahraničí zpražila zlé žurnalisty, kteří neobjektivně informují o současné situaci. Vyčetla jim, že celá léta mlčeli o hrůzách na Donbase a teď je trápí zavřený McDonald. Bizarní svět těchto zpráv ještě podtrhuje velká reklama na seznamku „Bez kompleksov“, která nabízí krátkodobé vztahy.

Izvěstija nejsou jediným ani nejdivočejším nástrojem ruské propagandy. Tamní čtenář se dovídá něco úplně jiného než zbytek světa. Facebook, Instagram a Twitter mu vypnuli. Pokud neumí cizí jazyk, ani brouzdání po internetu mu nepomůže.

Opravdu?

Ukrajinský velvyslanec v Česku Jevhen Perebyjnis tvrdí, že každý Rus, který neprotestuje, je za válku zodpovědný. Informace si může najít. Krátký skok zpět do minulosti: Na začátku roku 1989 se v Československu nedaly koupit západní noviny a časopisy. Zakázány byly i některé z tehdy „pokrokového“ Sovětského svazu. Okupaci se říkalo „bratrská pomoc“, pokojným demonstracím za svobodu, které brutálně rozháněla policie, se neříkalo nijak. Krom účastníků a náhodných chodců na Václavském náměstí o nich nikdo neměl vědět. Přesto za pár měsíců vypukla demokratická revoluce. Lidé prostě věděli víc, než směli. Jen se to většinou báli vyjevit.

Dnešní občan svobodného světa to také nemá lehké. Nejen ruské, ale i ukrajinské zprávy jsou propaganda. Cože? To stavíme hrdinné obránce na roveň agresorům? Kdepak. Putin je zákeřný a nemilosrdný útočník. Ukrajina nevinná oběť. Jenže pokud se válčí, pravda se nepříteli nesděluje. I Vinetou a Old Shatterhand používali lstí a úskoků, když vedli boj proti Komančům nebo ziskuchtivým pistolníkům.

Vezměme příklad: Rusové tvrdí, že bombardovali divadlo v Mariupolu, protože se tam skrývali nacisté. Jasná lež. Ukrajinská strana ukazuje vyděšené děti. Kdyby tam však náhodou poblíž byl nějaký voják, jistě by ho nepředvedla. K boji patří i zveličování ztrát nepřítele a jeho válečných zločinů, tedy počtu civilních obětí agrese. Slabší straně bychom naprosto nemohli takový postup vyčítat.

Země bojuje hrdinsky, utrpení lidí je nesmírné a zaslouží si veškerou pomoc a úctu. Ne všechno je ale bílé. Redaktor České televize přinesl zprávu o tom, jak jsou trestáni lidé důvodně podezřelí z rabování. Jsou zbiti a nazí připoutáni v zimě ke kandelábru. Válka je drsná, ale člověku to připadá divné. Lidskoprávní organizace Human Rights Watch zas upozorňuje, že Ukrajina nezachází s válečnými zajatci podle konvencí. Zveřejňování jejich jmen, telefonních hovorů s blízkými či domácích adres je může poškodit.

Najít pravdu ve změti propagandy a protichůdných výroků je těžké. Profesionální novinář musí každou informaci ověřovat. Najít nezávislé zdroje je však mnohdy takřka nemožné. Rusko má svůj temný pokřivený pohled. Skoro celý zbytek světa fandí přepadené Ukrajině a vidí tedy konflikt z jejího zorného úhlu. Ten je oprávněný a správný, nemusí však vždy být pravdivý. Všechna vyjádření účastníků děje i oficiální videa je potřeba chápat především jako zbraně namířené na protivníka. Nebo jako prostředky k získání sympatií. Každý, kdo je ničemně přepaden přesilou, má právo takto jednat. My, kteří máme to štěstí, že napadeni nejsme, bychom o tom však měli vědět.