Praha je podle vlivného serveru Time out sedmým nejlepším městem pro život. Ne v Česku. Ani ve střední Evropě. Ani v Evropě. Na světě. Má prý mimo jiné spoustu zeleně a v době lock-downů se k obyvatelům chovala slušně.
Na to lze navázat uštěpačnými poznámkami. Deset z deseti Pražanů by s tímto hodnocením nesouhlasilo. Zvlášť teď, když nechal primátor Hřib rozkopat ulice, jako by tu hledal jantarovou komnatu.

Naopak Pražákovo sebevědomí je tak či onak polechtáno. „A proč není mezi vybranými městy Brno? Zeptá se. Ne proto, že by bylo nezábavné. Prostě proto, že ho nejen v Praze, ale ani ve světě za město nepovažují.“
Vážněji se nabízejí dva závěry. Ten první: Česko není nějaká ubohoučká země. Je to zajímavý, krásný kout světa, který mají i jinde rádi. A dokonce ho obdivují.
Ten druhý: Pro cizince je Česko dost často spojováno pouze s Prahou. V dobách před koronavirem jí protékali turisté jako nekonečné zástupy mravenců. Jako v Benátkách či ve Florencii. Odjeli možná na Karlštejn a na pivo do Plzně, nikam dál.

Teď světoví turisté skoro zmizeli a hlavní město je trochu jako nahé. Běžný občan výská, hoteliér a hospodský láteří. Jenže covid bude usměrněn a davy cizinců se vrátí. Měla by to být šance i pro další města, nejen pro ono Brno. Potřebují silnou reklamní kampaň v zahraničí. Stát by jim měl pomoci.