Má relaxace vzala za své. Od tohoto okamžiku se na mě opečovávatelka dívala jako na podezřelou paní. Vzhledem k tomu, že byla o mnoho let mladší než já, vedlo mě to k zamyšlení: jak se změnily české ženy za třicet let?Projížděla jsem doma sociální sítě a internety, hovořila s lidmi a dospěla k šokujícímu zjištění: České ženy jsou jediné v Evropě, které před Vánoci pečou jak divé.

A to i ty, které normálně vůbec nepečou, i ty, které chodí od nevidim do nevidim do práce, mají malé děti a podávají mimořádné výkony. Zkrátka všechny slušné ženy, matky a manželky si pro „vánoční pohodu“ vypláznou jazyk až na vestu a pečou několik druhů cukroví. Pečou i ty, které sladké vůbec nejedí, které propagují zdravý životní styl, které drží dietya které se po Vánocích chystají zhubnout.

Chce to po nich vůbec někdo? Načež zjišťuji, že povětšinou ne, jejich rodinám je cukroví dost často fuk a mnohdy ho dokonce nejedí.

Proč mají české ženy potřebu být tímto způsobem „dokonalé“? Proč se před Vánoci i ostřílené šéfky velkých firem, intelektuálky, vědkyně, manažerkyi pěvkyně promění v otrokyně a do noci stojí u kuchyňských linek, válejí vanilkové rohlíčky či jiné dobrůtky, jen proto, aby splnily své ženské poslání?

Tento jev by si zasloužil nějakou vědečtější analýzu, než je můj článek, já se zmohu jen na obavu, že tentokrát svým článkem nenaštvu muže, jak jsem zvyklá, ale ženy. Bude to pro mě jen dalším důkazem, že Češky se nemění, čímž mají velkou zásluhu na tom, že ani muži jaksi stále do Evropy nemíří.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.