Záměrně šířená lživá zpráva o tom, že „agentka“ Milada Horáková nebyla popravena, nýbrž vyměněna do USA, je dosud nejodpornější takzvanou dezinformací. Míru ohavnosti už právem odsoudili mnozí. Zde se podívejme na něco jiného: Mohou být takovými hloupostmi přepsány dějiny?

Nejprve se na ně podívejme, jak je známe. Historici se shodnou, že nejsou objektivní jako například fyzika nebo matematika. Je to příběh, který se dá různě překroutit. Jednou zdůrazníme statečnost Přemysla Otakara II., podruhé jeho proradnost, pošetilost a marnivost. Rudolf Habsburský, který ho porazil, se svého času bál, že se za zabitého krále někdo prohlásí. Proto nechal vystavovat jeho mumii celé měsíce ve Vídni.

Kolorovaný záběr z filmu natáčeného během procesu s Miladou Horákovou
Lež o Miladě Horákové se dál šíří. Dezinformátor Baudyš přidává další výmysly

Nezpochybníme, že byla bitva na Moravském poli, že významně změnila historii a podobně. Můžeme si přečíst příběhy od mnohých badatelů a hledat drobné rozdíly.

Totalitní režimy, jak víme, vyprávějí dějiny po svém. I teď to vidíme v Rusku. Události jsou vykládány tak, jak si to vládnoucí vrstva přeje. Mimochodem, není to jen záležitost nacismu a bolševismu, dělali to už egyptští faraóni: Každou bitvu, i tu prohranou, slavně vyhráli. Teprve svobodná řecká města začala psát jakž takž pravdivé dějiny.

Co je dnes realita?

Nedávno kolovaly a ještě kolují mýty o tom, že holocaust neexistoval. Tvrdit něco takového v moderní Evropě je považováno za trestný čin. Jenže karta se teď otáčí. Lidé berou informace ze sociálních sítí, kde najdete každou hloupost. Mladým lidem pomalu splývá druhá světová válka, hvězdné války a bitva u Marathónu. To není jejich chyba, to je chyba vzdělávacího systému. S umělou inteligencí přijdou celé alternativní historie, možná pravděpodobnější než ta skutečná. Učebnice jí nebudou moci konkurovat. A nikdo se nebude zabývat tím, aby se hrabal ve spisech učenců, byť píší občas krásně.

Martin Komárek
Martínek a sbírka

Každý bude mít dějiny, jaké chce. Každá země, každé město, každý jedinec se může na základě alternativních dějin cítit ukřivděn. Může mít důvod k pomstě či k finančním požadavkům. Ani soudci už nebudou vědět, na co se spolehnout. Před dvaceti lety by se dal tento chmurný obraz světa představit ve sci-fi filmu. Dnes je krůček od reality. Jenže co je to realita?

Odlišit záměrně šířenou lživou či překroucenou informaci je těžké. Ještě těžší, když ji nevytvoří člověk. Může však zničit náš duchovní svět podobně jako jaderná bomba ten fyzický. Policejní virtuální honičky ani přísné tresty zde nic nesvedou. Jedinou šancí, jak „zachránit svět“, je mediální vzdělání. Mnohonásobně kvalitnější než současné. Jistě, je rozumné zbrojit, když je Putin za humny. Vynaložit peníze na výchovu lidí, aby odolali záměrně šířeným lžím, je patrně ještě užitečnější.