Irena Obermannová (1962)
* spisovatelka a scénáristka
* Napsala řadu úspěšných románů, některé zpracovala do filmové podoby.
* Výběr z bibliografie: Frekvence tygra, Divnovlásky, Deník šílené milenky, Láska jako Řím, Tajná kniha, Dopisy Kafkovi

Slyšíme, jak je ozdravné věnovat se v této situaci věcem obyčejným, samozřejmým a jednoduchým - rodině, svému fyzickému i duševnímu zdraví a také hodně odpočívat. Připojila bych k tomu ještě jednu radu: věnujme se také tomu, po čem si šlapeme. Nemyslím teď štěstí, ale to, co roste všude kolem - byliny.

Hlína a já to nikdy moc nešlo dohromady, přírodu jsem vždycky nejraději pozorovala oknem kavárny, ale bylinky se mi poslední dobou začaly nějak samy od sebe plést do cesty, jako by si mě našly. Nejsem jediná.

Byliny jsou vlastně takovým undergroundem mezi rostlinami, všimněme si, jak prakticky ve všech historických etapách byly považovány za cosi kacířského, zakazovaly se a ti, kdo je ovládali, byli prohlašováni za ďábly, zavíráni, mučeni nebo dokonce upalováni. Vzpomeňme na Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, kde se popisuje pronásledování bylinkářek v padesátých letech, vzpomeňme na pátera Ferdu, o kterém teď natočila film Agnieszka Holandová Šarlatán. Videozáznam divadelního představení Jaroslava Duška a léčitele Milana Calábka o tom, jaké v době koronaviru užívat byliny, abychom posílili svoji imunitu, způsobilo pozdvižení.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Calábek mimo jiné totiž doporučil antabus, kterým se léčí závislost na alkoholu. Proti tomu se ozvalo Ministerstvo zdravotnictví a video bylo cenzurováno. Jenže zákazy nic neřeší, video vesele koluje po internetu a navíc to celé vypadá, jako by někomu zase vadily byliny, jako by snad ohrožovaly systém i dnes. Nevím, jestli tomu tak skutečně je, jisté ale je, že bylinky v sobě mají něco, co vrchnost postrádá - dávají lidem naději. A voní. V Duškově představení se mimo jiné doporučuje také bršlice kozí noha, která roste na každém rohu dokonce i ve městech. Dušek prý rád žvýká její syrové listy, protože jsou plné vitamínů a posilují imunitu. Taky jsem si žvýkla, ale hlavně jsem začala bršlici sbírat a vyrábět z ní pesto. Recept na záchranu světa vám nedám, ale na pesto z bršlice ano : natrhejte tak dva hrnky jejích mladých listů, smíchejte je s hrstí loupaných mandlí nebo piniových oříšků, přidejte sklenku avokádového oleje, trochu soli, parmazánu, všechno to rozmixujete, nalijete do sklenic, zalijete ještě trochou oleje a strčte do studena. Dobrou chuť!

Když se mě nedávno zeptal jeden kamarád, na čem teď pracuju, odpověděla jsem: „Na bylinkovém záhonu.“ Nic lepšího mě totiž teď nenapadá.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.