Řád věcí se zase ujal vlády. Alespoň během státního svátku, jímž si připomínáme vznik Československa. V sobotu to bylo po sto páté, ale pro prezidenta Petra Pavla poprvé. Všechno bylo tak, jak být mělo. Ve Vladislavském sále byli přítomni lidé, kteří mají z titulu svých společenských rolí právo tam sedět. Nikdo neodmítl, naopak účast byla hojná a radostná.

Vyznamenané osobnosti si zasluhují úctu, obdiv a respekt všech občanů České republiky. Mezi šesti desítkami oceněných nebylo jediné sporné jméno. A pak zazněl projev. Petr Pavel to vzal zeširoka a zopakoval věci, které jsou notoricky známé, avšak není na škodu si je neustále připomínat, například nezpochybnitelnou hodnotu našeho členství v NATO a EU.

Nebo nebezpečí „podbízivého lákadla populismu a vlády pevné ruky, které se šíří Evropou i jinde na světě“. Hlava státu ho charakterizovala takto: „Populismu, který slibuje, který straší, který si pohrává s nacionální nesnášenlivostí a nedůvěrou ke všemu, co přichází z venku.“

Pavel zdůraznil roli občanské společnosti a vyzdvihl odvahu všech, kteří se nebojí postavit životním nástrahám. Za nejdůležitější považuji ovšem tato jeho slova: „Většina z nás pamatuje počátek devadesátých let. Společnost tehdy doslova překypovala energií, očekáváním a odhodláním ke změnám. Chtěli jsme svobodné volby, demokracii, svobodu a tržní ekonomiku. Chtěli jsme na západ, do Evropské unie a do NATO. A když se to vše pomalu naplnilo, jako bychom ztratili směr a odhodlání.“

Přesně to současnému Česku i jeho politické reprezentaci chybí. Premiér Petr Fiala v sobotu v Památníku na Vítkově uvedl: „Oslavujeme mimo jiné to, že náš národ přežil všechny krize. Že jsme pořád tady.“ Přežít je ale málo.

Po slavnostním aktu na Pražském hradě lidé mohli sledovat finále 10. mistrovství světa v ragby v Paříži. Střetli se v něm borci z Nového Zélandu a Jihoafrické republiky. A bojovali jako o život, každou setinu famózního zápasu. S krvavými šrámy, na pokraji sil, nezlomní. Prali se za svůj tým, svůj sport, za občany celé země, jak pak řekl kapitán vítězné JAR Siya Kolisi.

Touha po úspěchu, sounáležitost s vlastní zemí, potřeba ji bránit i proslavit z veřejného prostoru v Česku jako by zmizely.

Bylo by dobré to zase objevit a pěstovat.