Přední vědci píší nové vládě: Zachovejte nouzový stav! Další odborníci považují jeho zrušení za trestuhodné. Vlna omikronu už je za humny. Není rušení stavu nouze podobně pošetilé, jako by město bouralo hradby těsně před tím, než na ně udeří diví nájezdníci?

Co vede vládu k tomu, aby uvolnila otěže? Důvody nejsou špatné: řadu hygienických předpisů lze vydávat podle pandemického zákona. (Tedy pokud jej nezruší soudy.) Nikoli díky politikům, ale díky Bohu a Darwinovi se nejhorší předpovědi nenaplnily. Nemocnice jsou schopny s vypětím sil léčit všechny nakažené.

O omikronu nevíme zatím mnoho. To, co víme, však naznačuje, že životy lidí ohrožuje méně než dosavadní varianty.

Krom těchto tvrdých argumentů jsou tu ještě politické a psychologické. Fialův kabinet nechce nařizovat, chce se s lidmi domluvit. Nechce navázat na šílený karneval příkazů a zákazů, který loni rozjel Andrej Babiš. Nežádat o prodloužení výjimečného stavu tedy není z tohoto pohledu střelené, natož pak šílené.

V čem naopak mohou mít vědci pravdu? Koronavirus způsobil v zemi šílenou katastrofu. Stál pětatřicet tisíc životů. Až dosud bylo vše jen špatné a ještě horší. Spoléhat na štěstí se nikdy nevyplatilo. Tak to může být i s omikronem.

Věřit, že se vlna zlomila a klesá, je ošidné. Pořád patříme k nejpostiženějším zemím světa. Jinde, kde je situace mnohem lepší, zpřísňují. Na italských sjezdovkách se na čerstvém vzduchu nenalévá. My budeme slavit v napěchovaných špeluňkách bujarého Silvestra?

I když tedy vládu můžeme chápat a není třeba si ťukat na čelo, je její rozhodnutí špatné. Není vyloučeno, že to nejhorší je za námi. Jenže jistě to neví ani Pýthie. Pojistka pro nejhorší případ měla zůstat zachována.