Ve sněmovně zuří od středy bitva o korespondenční volbu. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš mluvil bezmála čtyři hodiny, předseda SPD Tomio Okamura jedenáct. Sice nikoli k věci, ale o to vůbec nešlo. Chtěli schůzi protáhnout, aby se na hlasování dostalo co nejpozději.

Z tématu, jež není pro život obyvatel České republiky nijak zásadní, se udělala kauza, pře o ústavní čistotu a o jedno z klíčových občanských práv. Politici ale většinově nemají na mysli dobro lidí s českým pasem, nýbrž svoje vlastní. Hraje se tu o zhruba půl milionu hlasů, které přijdou poštou ze zahraničí. Od venku trvale žijících krajanů i studentů, profesorů, podnikatelů a vědců na přechodném pobytu v jiné zemi. Statisticky je zřejmé, že jejich hlasy by získaly strany, jež nyní sedí ve Strakově akademii, zatímco ANO a hlavně SPD by ostrouhaly. Jakkoli je motivace obou táborů účelová, zvítězí snad rozum a Česko se přidá ke 129 státům, kde lidé tímto způsobem běžně hlasují. Usnadnit občanům výkon jejich volebního práva je totiž správné a žádoucí.

Kateřina Perknerová
Rakušan už ví, že takhle ne

Na pozadí této sněmovní vřavy se dějí daleko důležitější věci. K představitelům NATO, kteří připouštějí napadení členů Aliance Ruskem, se přidává čím dál víc politiků, například švédský či německý ministr obrany. „Výhrůžky z Kremlu slyšíme téměř každý den, naposledy opět proti našim přátelům z Pobaltí. Musíme tedy počítat s tím, že Vladimir Putin může jednoho dne zaútočit i na některou ze zemí NATO,“ uvedl pro berlínský deník Tagesspiegel Boris Pistorius.

Čili nejen náčelník generálního štábu české armády Karel Řehka, ale i evropští státníci varují, že válka nemusí skončit na území Ukrajiny. Jenže lidé ji nechtějí, bojí se jí a instinktivně si přejí, aby zbraně zmlkly. Proto Andrej Babiš před rokem v prezidentské kampani strašil generálem, který chce válčit, zatímco on jako mírumilovný člověk touží po tom, aby se pušky proměnily v klarinety.

Teď předvedla podobnou figuru šéfka poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová, když pronesla větu, že bychom se spíš než o tanky měli starat o naše silnice. „Já si opravdu nemyslím, že jedině neomezené a horečné výdaje na zbraně jsou tou správnou a už vůbec ne jedinou cestou, jak se vyhnout válce. Nesouhlasím ani s tím, že válka již klepe na dveře. Podporujeme zemi, která byla napadena, ale ve válce Česká republika skutečně není,“ doplnila později svoje slova.

Kateřina Perknerová
Hlasy proti ANO a SPD

Sklidila drtivou kritiku. „Trochu jsem doufala, že paní poslankyně Schillerová se od svého výroku 'my se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru' distancuje, bohužel na jednání Poslanecké sněmovny pokračovala,“ napsala na síti X šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

Podle mě je to mylná úvaha. Po míru nepochybně touží i Ukrajinci. Klíčová otázka je, jak k němu dospět. Jednáním, diplomacií, ústupky agresorovi nebo masivním zbrojením, jež útočníka odstraší?

Prezident Petr Pavel jednal s hlavou Kataru, tedy státu, jenž dlouhodobě financoval Hamás. Většina vládních politiků mu za to tleská. Proč? V čem je rozdíl? Je nutné o tom vést debatu. Podrobnou, důkladnou a hlavně takovou, kde si všichni účastníci budou naslouchat a předem nevylučovat jiné pohledy, slovy Aleny Schillerové, měli by zapomenout na „spojení jako hlásná trouba Kremlu, ruský šváb, šílené nálepkování, věčné hledání vnitřního nepřítele“