Americký tlak na prvenství v těžbě ropy a zemního plynu způsobí údajně klimatickou katastrofu, neboť 90 % nových objemů se bude těžit z břidlic hydraulickým štěpením. Nic špinavějšího není. Potíž je v tom, že ty miliardy tun nežádoucího uhlíku málokdo uvidí na vlastní oči.

Realita je v číslech příliš abstraktní na to, abychom ze strachu trpěli nespavostí. Platí to i pro čísla o chemické těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem. Do podzemí tam bylo vtlačeno 4,1 milionu tun kyseliny sírové, 320 tisíc tun kyseliny dusičné, 111 tisíc tun čpavku a 26 tisíc tun kyseliny fluorovodíkové. V současné době zůstává v oblasti na 260 milionů metrů krychlových zamořených podzemních vod.

Zbytkové chemické roztoky ohrožují plochu o velikosti 160 km2 a mohou ohrozit významné zásoby podzemní pitné vody v Severočeské křídové pánvi. Sanace škod stála dosud 44,7 miliardy Kč a dalších 60 miliard ještě stát bude. Pokušení obnovit těžbu se ovšem nikam neztratilo. Čeká se na místního Trumpa, který dá zelenou státnímu podniku DIAMO anebo někomu jinému, protože uran se zkrátka hodí, stejně jako ropa.

Naše budoucnost závisí na vyhodnocení priorit, ale z čísel, jakkoli hrozných, žádné zásadní rozhodnutí nevzejde. Změnit můžeme jenom to, čeho se umíme dotknout a co se dotkne nás. Uvědomil jsem si to před pár dny, když jsem v Sovinci navštívil starého přítele Jindřicha Štreita a prohlížel si s ním jeho novější dokumentární cykly, zachycující lidi v mezních sociálních situacích. U Štreita platí, že s ním sdílíme to, co on sdílel mezi bezdomovci, vězni či umírajícími. Skrze fotografie jsme pohlceni neznámem, abychom při stanovení priorit nebyli odkázáni na neosobní čísla a mohli se opřít o prožitek lidské účasti.

Nad Štreitovými fotografiemi mívám pravidelně pocit marnosti slova. Obávám se, že čísla nelze interpretovat. Musí se nafotit. Musí se nafotit tak, aby nám z hydraulického štěpení či kyselinového loužení bylo špatně od žaludku. A nejlépe tak, aby z toho, co dělají, byli zdeptáni samotní těžaři. Tudy, domnívám se, vede cesta.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.