Dnes je svět vzhůru nohama a místo aby měl člověk z půdy užitek, má s ní spíše problémy. Drobné pole není rentabilní obdělávat, nechat ho ležet ladem je na pokutu, a tak se většinou za pár korun pronajímá dotovaným velkopodnikatelům. Soudě podle nabídek spekulantů, které co chvíli nacházíme ve schránce, velcí kupují, drobní prodávají a prostředníci se přiživují. Podle údajů z katastrální mapy si spekulanti vytipovali i naši louku a zdvořile nabízejí, že nás tohoto „břemene“ zbaví. Přesně jako Donald Trump, co nabízí Dánsku, že ho zbaví Grónska, jež Dánové ročně dotují sedmi sty miliony dolarů.

Dánsko odpovědělo jako ten starý sedlák na Hané. Ani metr. Grónsko není na prodej a Trump je na Severu za exota, který mimo sezonu přišel s aprílovým žertem. Rozumím tomu, my také házíme nabídky spekulantů do popelnice. A to se pod naší loukou nachází pouhý písek, nikoli plyn, ropa, nerosty a drahé kovy. Grónsko je nepochybně perspektivní břemeno, které si Dánové mohou dovolit.

Pokud se někde rýsuje půda na prodej, tak na Ukrajině, která nemá mnoho jiných možností, jak splatit dluhy. Samotné dluhy přitom až takový problém nejsou. Dluží kde kdo a ve srovnání s tím, co dluží Američané, jsou Ukrajinci v normě. Podstatné je, že jeden splácet nemusí, protože si peníze tiskne podle potřeby, ale druhý si může beztrestně vyskakovat pouze do výšky svého platu.

I Ukrajinci mají mentalitu hanáckého sedláka a voliči by od politiků rádi slyšeli „ani metr“. Zda ale nová politická garnitura prodlouží moratorium na prodej černozemě cizincům, vůbec není jisté. Toho, co není na prodej, je jako šafránu. V čem je půda jiná než třeba voda, u které už dlouho neplatí „ani litr“? A co když je Trump směšný pouze proto, že chce Grónsko za hubičku a nepoložil na stůl seriózní nabídku? Například, že ho vymění za Texas?

I naše louka má nakonec svou cenu. Přijde-li spekulant, který za ni nabídne lokalitu s moderně zařízenou nemovitostí někde dál od lidí, nejlépe na špatně dostupné horské samotě, určitě ho vyslechneme. S půdou je to jako s politikou: Nikdy neříkej nikdy. Když se dnes řekne „ani metr“, jde spíše o princip než o byznys. Myslí se tím luxusní vyjednávací pozice, kdy člověk není v nouzi, vyjde s tím, co má, nic mu nechybí.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.