Chovat se k vetřelcům humánně je novinka, která se ovšem v éře politické korektnosti dala čekat. Na hlodavce se učíme nepohlížet jako na parazity, kteří žnou, aniž seli, ale jako na partnery, se kterými sdílíme péči o zahrádku a leccos se od nich můžeme naučit. Že mrkev lze v celém řádku zkonzumovat ještě předtím, než se vytrhne, jsme například netušili v době, kdy o myši kvůli jedovatým jedům byla nouze, a jen sem tam něco ochutnaly.

Český přístup k hlodavcům je vlídný nadstandardně. Někde se vztah k myším a hrabošům dosud nezlepšil. V sousedním Polsku se stále v obchodech prodává velké balení jedovaté návnady s účinnou látkou téměř dvojnásobně jedovatější než u nás. Navíc i za poloviční cenu. Díky internetovému překladači člověk ani nemusí umět polsky, aby na to přišel. Vinou Schengenu a volného trhu může aktuální idyla českého hlodavce brzy vzít za své.

Rovněž je ale možné, že se polští gryzoni dopídí, že v Česku je tráva zelenější, čili jedy jedlejší a rezultuje z toho migrační vlna. U nás se určitě najdou bojovníci za práva zvířat, u kterých nelidsky masakrovaní polští hlodavci najdou zastání. A i většinová populace díky trpělivé osvětě posléze akceptuje, že řešením není represe, nýbrž inkluze a integrace.

Svět je přece jeden, patří všem a filozoficky vzato jsme s hlodavci na jedné vratké lodi.

Kdo postaru hledí na hlodavce přes prsty, měl by se zamyslet nad tím, jak myši pomáhají panu Kellnerovi s testováním přípravku SO-C101. Až 70 % se jich vyléčilo z rakoviny prostaty, čímž dokázali, že zmíněný přípravek stimuluje protinádorovou imunitní reakci.

Zda nakonec bude PPF vydělávat na novém léku, je ve hvězdách. Trh se nové konkurenci brání a v 70 % případů též ubrání. To ale nic nemění na zásluze myších hrdinů, kteří se v laboratořích obětují za člověka.

Zvyk je železná košile. Při pohledu na dřeviny, kterým cosi ohlodalo kořeny, anebo u brambor, jež hledáme zbytečně, neboť už není, co vyorat, se stane, že na moment zapomeneme být HateFree. Snad se to časem poddá.