Dočetl jsem se, že data jsou u nás velice předražená, protože operátoři místo aby si konkurovali, táhnou za jeden provaz a zákonodárci s regulátorem jim jdou na ruku. Připadá mi to tržně logické. S mobilní závislostí je to podobné jako s drogovou. Nejprve je třeba vypěstovat závislost na datech a pak pečlivě sledovat, kolik je datově závislý spotřebitel za svůj příděl gigabajtů ochoten zaplatit. Chtít méně než nejvíc, kolik to jde, nedává smysl.

Šikovný obchodník umí svou cenu zdůvodnit. Mobilní operátor má navíc výhodu, že prodává virtuální komoditu, jejíž naceňování je ryze kreativní disciplína. Nerozhodují náklady, nýbrž poptávka. Jediným racionálním důvodem pro zlevnění dat by byl vyšší zisk z jejich většího prodeje. Protože ale obsah klientovy peněženky je konečný a operátoři ji svedou vyluxovat do dna i při stávající drahotě, není důvod přepřahat do kopce, měnit vítězný tým anebo vrabce v hrsti nahradit holubem na střeše.

Přestože jsou „data nad zlato“, nejde u nich jenom o peníze. Důležité je představit si, jak by mobilně závislým lidem významné zlevnění dat změnilo život. To, o čem sní, když nevědí, zda s daty vystačí do konce měsíce, je šance bez omezení sledovat videa, stahovat více hudby a využívat další, datově náročnější aplikace. Zlevnění dat určitě nepovede k úspoře. Smyslem je pořídit více drogy za stejné peníze.

Problém pokroku tkví v jeho vedlejších účincích. Je-li cesta do pekel vydlážděna dobrými úmysly, pak je vydlážděna levnými mobilními daty. Přiznávám, že nejsem takový hrdina, abych varoval spolucestující. Nebyl bych ostatně důvěryhodný. Vzal jsem si totiž s sebou do vlaku notebook i chytrý mobil a se sluchátky v uších hleděl do displejů, dokud se nevybily baterie. Až když jsem postaru hleděl z okna, stal se ze mne moralista.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.