„Měj se na pozoru, aby ses nestal houserem svatomartinským,“ domlouvám mu v těchto dnech s odkazem na kalendář.

Se svatým Martinem se pojí řada legend a pranostik. Pokud jde o husy, nevíme s určitostí, zda končí na svatomartinském pekáči proto, že Martina prozradily, když se skrýval v husníku, anebo že rušily jeho kázeň.

Jisté je, že když se ještě na vesnici hospodařilo postaru, končila touto dobou sezona a pro čeleď už nebyla práce. Než pacholci a děvečky s výslužkou opustili na zimu statek, konala se hostina s husou v hlavní roli.

Není snadné si představit, jak se žilo na vesnici v dobách, kdy se ještě lidé živili skutečnou prací. Obdělávání půdy a chov hospodářských zvířat představovaly fyzickou dřinu, kterou dnešní člověk podstupuje leda v posilovně. Nemáme nic společného s těmi lidmi, kteří od rána do večera dřeli za skromnou mzdu, místo aby se předváděli na Facebooku, bloumali mezi regály v nákupních centrech anebo aby v kavárnách řešili Babiše a v hospodách Výměny manželek.

Rozhlížím se po polích, na která už nikdy nevkročí lidská noha a jedinou lidskou stopou už na nich provždy bude jenom stopa pneumatiky. Nemám pocit, že jsme si půdu podmanili. Že jsme nad ní zvítězili. Spíše jsme se od ní odstřihli. Ztratili jsme s ní osobní kontakt.

Platí to i o hospodářských zvířatech, která byla z venkovských dvorů vykázána do velkochovů. Moderní člověk se na domácí zvířata chodí dívat do zoo, kde se koza a slepice pomalu stávají stejnou atrakcí jako opice či žirafa.

Neodstřihli jsme se ale jen od půdy a od přírody. Horší je, že jsme ztratili kontinuitu s našimi předky. Za snadnost, se kterou pořizujeme obživu, jsme potrestáni jakýmsi celospolečenským, civilizačním vyhořením. Co si člověk nezaslouží tvrdou prací, toho si ani necení.

Cítíme, že naši předci měli těžký život, z čehož ale pramenilo jejich sebevědomí, hrdost, důstojnost… Raději to nebudu rozvádět.

Naše husy jsou pěkné, vykrmené, ale právě proto, že je na ně hezký pohled, nemusí se bát svatého Martina. Houser ví, že mu to syčení projde, že ho budu sponzorovat, protože než bych husu nechal samotnou, raději jen mávnu rukou a taky na něj cosi zasyčím.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.