Anebo jako když před Vánocemi média neinformují o Ježíškovi, ale o přeplněných parkovištích v obchodních centrech. A vzpomeňme do série na 1. máj, kdy se nezamýšlíme nad prací, ale nad výtržnostmi radikálů, anebo na Silvestra, ke kterému neodmyslitelně patří statistiky mobilních operátorů. Od každého svátku lze zkrátka odpoutat pozornost něčím podružným, co lze na rozdíl od jeho podstaty natočit a „rozžvanit“.

Kdo ví, zda to dušičkové varování před zloději věnců, kytic, svíček a luceren není návodné. Kdyby snad zloděj zapomněl, že nadešel čas vyplenit hřbitov, připomenou mu to včas reportáže o lidském hyenismu, o neúctě k zesnulým i pozůstalým. Když se k tomu zloději připomene, že se jedná a mimořádně výhodný lup, neboť co na hřbitově nakrade, to vzápětí před hřbitovem zpeněží, není divu, že se varovné předpovědi rok co rok vyplňují a dušičková kriminalita jen kvete.

Co ani ten nejšikovnější zloděj o Dušičkách neukradne, jsou naše vzpomínky na ty, kteří nám chybí. Všechny ty květiny a svíčky jsou jen vnějším projevem toho, co se odehrává v našich srdcích. To, na čem doopravdy záleží, je modlitba, tedy přímluva za zesnulé blízké anebo prostě myšlenka, kterou za nimi posíláme po větru někam, kam nás předešli. Podstatná je víra, že naše myšlenka zastihne adresáta. Že bude vyslyšena, i když nebude opětována tak, jako tomu bývalo, než nás na čas rozdělila smrt.

Je obtížné natočit reportáž o tom, co soudí zesnulí, kteří jsou již nad věcí, o našem klopýtání tímto světem. Je komplikované se jich zeptat, jak s odstupem hodnotí touhy, ambice a nároky živých. Anebo co soudí o vykrádání hrobů, na které jim byly přineseny věnce a lucerny. Dost možná by se zjistilo, že to vůbec neřeší.

U Dušiček jistě nejde o početnost a cenu zcizitelné výzdoby. Vzpomínkou na zesnulé se ujišťujeme v tom, že smrt není tečkou za minulostí. A víme-li, že to minulé smrtí nekončí, mělo by nám sakra záležet na tom, co bude v našem případě po smrti pokračovat. Mystérium svátku zesnulých činí živé duchovně nesmrtelnými. V tomto smyslu je dnešní svátek milosrdnou úlevou i obrovským břemenem. A to bez ohledu na to, jak důkladně budou vybíleny hřbitovy.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.