Dokud hvězdní aktéři oslavované události žijí, mohou z povzdálí sledovat, zda nebyli z historie vynecháni či zastíněni, a případně své zásluhy reklamovat. Ti, kteří nestáli v pravou chvíli v první řadě, se totiž snaží, aby se po letech vzali v potaz také komparsisté. A pak jsou zde původní kurážní aktéři, říkejme jim „mimopražští“, kteří byli ze scény odstrčeni v městech a obcích napříč republikou.

Když to celé začalo a lidé po celé zemi uslyšeli ze Svobodné Evropy, že v Praze na Národní třídě byl zabit student, promluvili k prvním nepočetným shromážděním skuteční borci. V jejich publiku byli pozornými posluchači i tajní agenti Státní bezpečnosti a donašeči, takže si koledovali o velký malér. Jejich příběhy mají jedno společné. Každý si přesně pamatuje den, kdy pro něj revoluce skončila.

Vyslechl jsem spoustu lidí, kteří se zasloužili o změnu režimu, aby vzápětí byli kompromitováni, ponižováni a někdy i pronásledováni těmi, kteří se drali k moci. I tyto příběhy tvoří historii, ale ne tu oficiální, která se vejde do čítanek a učebnic dějepisu. Od těchto příběhů se odvíjí zklamání, že původní revoluce byla zcizena. Když se v inscenaci nadšení ochotníci přeobsadí profesionálními rutinéry, už to nebývá stejné představení.

Listopad 1989 se už dlouhých 30 let oficiálně líčí jako lidové vzepětí proti tomu, co nám společně vadilo. Od nespokojenosti s životní úrovní omezenou možností cestovat až po touhu po svobodě slova a možnost podílet se na moci ve svobodných volbách, tedy volit z více stran než z jedné. Výročně si tedy připomínáme svou touhu po svobodě, demokracii a prosperitě.

Převraty jsou ale hodnoceny podle toho, co občanovi přinesly, respektive co mu vzaly. Důsledky jsou důležitější než příčiny a o poražené není nouze, přičemž se vesměs nejedná o exponenty minulého režimu. Kdo ví, jak by to tu dnes vypadalo, kdyby revolucionáře napříč republikou nevytlačili z politiky něžní kontrarevolucionáři, kteří se za přihlížení zkoprnělého lidu servali o kořist. Něco mi říká, že původní ochotníci by způsobili menší spoušť.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.