Vesta oranžová je v pořádku jako výbava luxusního ferrari, řízeného někým, kdo jede v byznysu s karcinogenními pesticidy, hormony a monokulturami anebo profituje z privatizace veřejného majetku. Budu-li se promenádovat u krajnice v oranžové, nikoli žluté vestě, nikoho nenapadne, že bych mohl mít něco proti daňovým únikům ultrabohatých, že jsem pro oddělení běžného bankovnictví od bankovnictví investičního a proti účasti v agresivních zahraničních válkách.

Spíše budu vypadat jako někdo, kdo odmítáním žluté vesty demonstruje podporu „migračním vlnám, jež nemohou být ubytovány ani integrovány kvůli civilizační krizi, které čelíme“, a k tomu si ještě libuje ve znečišťování světa plastovými obaly!

Mé oranžové vestě nic nechybí. Je bezvadná, nenošená. Jako člověk, který nerad vyhazuje fungující věci, bych upřednostnil, kdyby se k módní žluté přihlásili naši zastupitelé. Koneckonců je i v jejich zájmu zakázat podíl lobbistických skupin na politickém rozhodování. Nemohou mít zálibu v monopolu médií a jejich zasahování do politiky. A jejich zdraví je též ovlivněno politikou velkých farmaceutických společností. Kdo jiný než můj poslanec by měl ve žluté vestě plédovat za občanské svobody a čelit státnímu vměšování do vzdělávání, zdravotnictví či rodiny?

Cosi mi ale říká, že poslanci a senátoři do parlamentu ve slušivých žlutých vestách nepřijdou. Pravděpodobnější je, že naštvaní občané ve žlutých vestách jednoho krásného dne poslance z parlamentu vyvedou do nehostinné reality.
Podle mé životní zkušenosti ti, kteří dnes tvrdí, že žlutá vesta je módní výstřelek, jenž se neujme, mají pro jistotu jednu ve skříni. Aby zapadli, až žlutá vyhraje. Já si pro případ všeobecné revize outfitu radši nechám oranžovou.